Paradoxem takového kusu by byla historická pravda, neb muslimský středověk se nepozastavoval nad existencí sexuálních otrokyň a Mohamed byl jiným spoluvěrcům v tomto aktivním vzorem.

Není větší urážky největšího světového náboženství než hanlivě manipulovat s osobou Ježíše, takto symbolem toho nejčistšího, co křesťan může vyznávat. Nenapadá mě jiný příhodný příklad k nesmyslnému rozhodnutí NS, než situaci, kdy při jednání NS účastník na soudce vystrčí holý zadek a bude v zápětí trestán za urážku soudu. A to přesto, že zdůvodnění bude podepřeno svobodou projevu, tak jak se s ní právě ohání NS. Ten příklad je o srovnání – pár osob v taláru je více jak po staletí miliardami křesťanů uznávaný první mezi prvními?!

Tímto rozhodnutím NS zpochybnil všechny další rozhodnutí soudů při uznání urážky na cti. Tak jak to soud zdůvodnil – právo na svobodu projevu bylo silnější – se může vztahovat na vše další. Nebo je to ještě horší; jen blahovůle konkrétních osob, které si vycucají z prstu rozhodnutí, kdy je na místě urážku na cti trestat a nebo kdy naopak dát prioritu svobodě projevu. M.j. nebyl to jen Ježíš, i papež byl zpodobněn v sexuální aktivitě s návodně oběšenou figurínou. Na dokreslení je nutno připomenout, že by to věřící křesťané nenastudovali a od Frljiče, tak jako mnohé jiné jeho kusy, to byla vědomá provokace; dle vyjádření řady kritiků, provokace, která by autorovi měla zcela přirozeně přivodit pěkných pár přes hubu.

Po takovémto programu, který byl vedením divadla vědomě povolen, je směšné vyjádření toho nejodpovědnějšího, ředitele M. Glasera:“ "Právo na svobodu projevu, tedy v tomto případě právo na svobodu umělecké tvorby, nijak nenarušilo právo na svobodu vyznání, jak se žalující snaží celou dobu přesvědčit naši společnost. Pokud soudy opakovaně pokládají argumentaci žalobců za absurdní, je nejvyšší čas potlačit zuřivost a hněv a vydat se vpřed k něčemu pozitivnímu," Takový alibismus v omlouvání svého špatného rozhodnutí je na úrovni nepodařené frašky.

Je rovněž na místě připomenout, že v některých státech bylo provozování tohoto paskvilu zakázáno. Ve světle tohoto je tristní vyjádření Dukou potrestaného Halíka, že hry byly INSPIRUJÍCÍ…. dokonce k přemýšlení. No, zůstal svůj – škodič křesťanství, maskovaný kněžským hábitem.

Ve světě umění je řada různých kladivem do hlavy potrefených umělců a autorů; je jen na domácích pořadatelích, komu dají prostor k produkci. Ti v Brně evidentně selhali a aby toho nebylo málo, to selhání jim posvětil i Nejvyšší soud.