V diskusi na internetu se objevila zajímavá otázka:
Když má to Slovensko na rozdíl od Česka euro a taktéž na rozdíl od Česka skvělou prezidentku a skvěle se mu daří, jak to, že v Česku trvale žije 116.900 Slováků, kdežto na Slovensku jen něco kolem 10.000 Čechů?

***

Hloubková kontrola účetnictví karlovarského filmového festivalu, o které se začíná mluvit, by způsobila nebývalý mediální řev všech, kteří tam tak rádi popíjejí a pózují.

***

Čtenář glos V. B. mi napsal k přelepování symbolu EU na státních poznávacích značkách:
Není to nic nového, podobně postupovali soudruzi po roce 1968, kdy byli pokutováni motoristé, kteří měli na autě nalepenu oválnou značku (ve stejném tvaru jako rozlišovací značka státu) s nápisem EU (čti Europa - aby nedošlo k mýlce) lemovanou vlaječkami států EHS. Značku museli odstranit často i na místě.

***

Švéd Anders Sahlin v roce 2013:
Minule jsem nakupoval v obchodě a mladá pokladní mi řekla, že bych měl mít s sebou vlastní nákupní tašku, protože ty igelitové jednorázovky nejsou dobré pro životní prostředí. Omluvil jsem se a vysvětlil jí, že za mých starých časů jsme takto o životním prostředí nikdy neuvažovali. Pokladní mi na to řekla, že problém spočívá právě v tom, že „naše generace nedostatečně dbala o životní prostředí pro budoucí generace“. Samozřejmě jsem musel uznat, že v jedné věci měla pravdu.
Za našich časů neexistovalo povědomí o ochraně životního prostředí. Co jsme vlastně měli za našich časů? Po dlouhém přemýšlení jsem si vzpomněl na to, že jsme měli láhve na mléko, které se vracely zpět do obchodu. Ten je pak posílal zpátky do mlékárny, kde je vydezinfikovali a použili znovu. Ty láhve tak byly použity několikrát. Neexistovalo ovšem povědomí o životním prostředí. Chodili jsme nahoru po schodech, protože neexistovaly výtahy ve školách, nákupních centrech nebo dalších vysokých budovách. Když jsme šli do obchodu, šli jsme pěšky. Nejezdili jsme těch pár metrů autem. Neexistovalo ale povědomí o životním prostředí.
Plenky jsme museli vždy prát, protože neexistovaly ty na jedno použití. Prádlo jsme sušili venku, ne v sušičce. Solární a větrná energie k vysušení prádla nám v našich časech bohatě stačila. V domě byla jedna televize a jedno rádio. Neměli jsme televizi v každém pokoji. Obrazovka měla velikost kapesníku, ne jako polovina Gotlandu. V kuchyni jsme všechno mísili ručně. Neměli jsme přístroje, které by to udělaly za nás.
Když jsme něco balili, nepoužívali jsme bublinovou fólii, ale staré noviny. Za našich časů jsme také nepotřebovali benzín, abychom nastartovali sekačku – měli jsme ruční. Cvičili jsme u těžké práce a nemuseli chodit do posilovny a používat všechny ty přístroje, které plýtvají energií. Ale pokladní měla pravdu, neexistovalo povědomí o životním prostředí.
Pili jsme vodu z vodovodu namísto toho, abychom museli kupovat vždy další a další plastové láhve. Měli jsme pera s inkoustem namísto toho, abychom museli kupovat vždy nové a umělohmotné propisky. Žiletky jsme vždy vyměnili a nevyhazovali celý holicí strojek. Neexistovalo ale povědomí o životním prostředí. Za našich dob lidé jezdili do práce autobusem a děti do školy na kole nebo chodily pěšky. Nepotřebovali jsme taxíky.
Měli jsme v každém pokoji jednu zásuvku, nikoli uzel plný prodlužovaček. Nepotřebovali jsme zařízení, které by vysílalo signál 3000 km nahoru jen kvůli tomu, abychom věděli, kde je nejbližší pizzerie.
Není to smutné, když mladá generace tvrdí, že jsme plýtvali přírodními zdroji jen proto, že neexistovalo povědomí o životním prostředí?