Deformují soutěž na trhu (někdo je dostane, někdo ne), nabízejí ideální prostor pro korupční jednání ať už v procesu přípravy jejich žádosti, nebo později při schvalování. A navíc – jak to teď právě zažíváme v přímém přenosu – mohou dobře posloužit jako nástroj politického nátlaku.

Především mám na mysli dotace z nadnárodních zdrojů, zejména z Evropské unie. Neměli bychom zapomínat, kde se prostředky na dotace berou. V případě EU jde jednoduše o peníze jednotlivých členských států, které je odesílají formou příspěvku do unijního rozpočtu. Tam se jich chopí zkušená byrokracie na evropské i národní úrovni. Kolik to asi stojí na mzdových a jiných nákladech? Něco samozřejmě zbyde, a o to se pak na národní úrovni tvrdě bojuje.

Rozumím, že na národní úrovni má stát mít možnost formou dotací něco podporovat. Třeba kulturu nebo energetické úspory. Ale podpora podnikatelských aktivit oklikou přes Evropskou unii je zhoubná. Zajímavé je, že v předvolební kampani s tím nikdo nepřišel. Tedy alespoň jsem si nevšiml.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.