1.    Především jde o charakteristiku amerického prezidenta, který spolu s Churchillem vyvolal poválečnou roztržku se Sovětským svazem a uvedl do chodu následujících třiačtyřicet let studené války. Truman, podobně jako někteří jeho následovníci, Johnson, Nixon, Reagan a oba Bushové, se podobal spíš hrdinům westernů než slavným předchůdcům v Bílém domě, kteří usilovali o rozšíření občanských svobod a politickou a sociální stabilitu země. Známá je jeho reakce na Oppenheimerovo zděšení nad neočekávanými důsledky atomové pumy; zatímco vědce tísnilo svědomí, Truman přirovnal rozhodnutí použít atomovou pumu k lusknutí prstů a vynálezce nazval zbabělcem a zkurvysynem. Jako mladý muž byl mírně řečeno neúspěšný, nedařilo se mu jako farmáři, v armádě to dotáhl na vedení kantýny, později se pokusil obchodovat s oděvy, ale firma zkrachovala (získal však pověst skvěle oblékaného muže), neslavně skončilo i jeho studium práv. V politice byl úspěšnější – využil známostí z armády, dovedl se vyvléct z kontaktů s Ku-Klux-Klanem, prosazoval zákon zakazující lynčování, získal renomé jako stoupenec prezidenta Roosevelta a po jeho smrti jako viceprezident nastoupil na jeho místo.

Doktrína připisovaná Trumanovi zakládá právo a povinnost USA všemi prostředky potírat sovětský komunismus a prosazovat ve světě americké pojetí demokratického kapitalismu. Její ozvěna se ozývá i v dnešním vztahu Západu k Putinovu Rusku a ke všem podobám komunistické moci. Zatímco prezident Monroe na začátku 19. století vyhlásil doktrínu – na Ameriku nám nesahejte, do ostatního světa nám nic není! –, Truman volá Ameriku do zbraně, aby potírala zlo ve světě ztělesněné v mezinárodním komunismu – je k tomu předurčena samým Nejvyšším Pánem! Nemyslím, že by Truman ďábla reprezentovaného sovětskou mocí odvozoval z procesů a represí 30. let, kdy Stalin bez milosti likvidoval své odpůrce a svou představu socialismu prosazoval násilnými prostředky. Trumanovi šlo především o to, že v samém centru Evropy i na jižních hranicích měl Stalin armádu, která západním stratégům naháněla strach. Churchill již ve dnech, kdy se na ulicích měst vítězných států oslavovala porážka Německa, vyrukoval s tzv. Nemyslitelným plánem (Unthinkable Plan), podle kterého měly západní armády, posílené milionem znovu vyzbrojených německých zajatců, zahájit třetí světovou válku. Mělo se tak stát 1. července (toto osudné datum zřejmě nesouviselo se svátkem slovanské bohyně Vesny, která dělí rok na dvě půlky). Naštěstí tento nesmyslný plán nenašel u spojeneckých stratégů, ani politiků oporu; ovšem – jak se říká v bibli – sémě bylo zaseto, a byl to právě Truman, který o rok později svým vojenským odborníkům nařídil, aby připravili masivní útok proti Sovětskému svazu. V Nerudových Malostranských povídkách najdeme půvabnou povídku „Jak to přišlo, že Rakousko nebylo dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, rozbořeno". Zeptáme-li se „jak to přišlo, že v roce 1946 Truman novinytoho a toho dne nebyl Sovětský svaz stovkami atomových bomb rozbořen", nedostaneme humoresku, ale horor na pokračování. První americký plán leteckého útoku na Sovětský svaz byl připraven již 2. září 1945. Generál Lauris Norstad, odborník na letecké útoky, žádal 466 atomových bomb typu Fat Man (tato bomba, těžší a účinnější než Little Boy, byla svržena na Nagasaki). Počítal s tím, že během krátké doby by mělo být zničeno 66 strategicky důležitých sovětských měst, a vojenská i průmyslová základna země by tak byla vyřazena z provozu. Uskutečnění tohoto plánu se zadrhlo na dvou nepříznivých faktorech: odborníci v Los Alamos, kde se vyráběly atomové bomby, prohlásili, že nemohou dodat ročně víc než 10 – 12 kusů; velitelé leteckých sil zase namítali, že nemají dost letišť v blízkosti sovětských hranic, protože dolet jejich bombardérů je omezen. Střízlivý výpočet ukázal, že zásoba atomových bomb nezbytná pro přepad SSSR by byla hotova až za 38 let. Truman, vědom si toho, že má v rukou nejúčinnější zbraň a zřejmě by už rád zase luskl prsty, naléhal na přípravu války a počítal s vývojem ničivějších plutonových pum i se zdokonalením řízených střel dálkového doletu. (Američtí specialisté hned po válce zapojili do rozvoje těchto zbraní desítky německých odborníků v oblasti raketových střel. Aby mohli zajatce využít v americkém válečném průmyslu bez porušení zákonů, vystavili Wernherovi von Braunovi, konstruktéru rakety V 1, a jeho spolupracovníkům falešné pasy.) Jako záminku pro přepadení Sovětského svazu považoval Truman skutečnost, že sověti se dohodli s Tureckem na společné ochraně Bosporu a Dardanel. Generál Eisenhower tehdy prohlásil, že to není dostatečný důvod k zahájení atomové války; právě tak jako Američané mají právo kontrolovat Panamský průplav, Rusům se nelze divit, že si hlídají přístup do otevřeného Středomoří.

Velkou pozornost vyvolal „dlouhý telegram", který poslal G.F. Kennan, vedoucí americké mise v Moskvě, 6. března 1946, do Washingtonu. Diplomat charakterizoval povahu sovětské vlády a formuloval kroky, které by čelily možné sovětské hrozbě. Ve zprávě vyzýval k tomu, aby Spojené státy účinně zadržovaly a omezovaly šíření marxistické a komunistické ideologie. Přestože nehovořil o nutnosti vojenského zásahu a naznačoval, že je třeba brát v úvahu mentalitu sovětských vůdců, kteří chtějí mít zajištěny hranice země, následujícího dne prezident Truman vystoupil s projevem, který se stal jako Trumanova doktrína základem a scénářem studené války. Vojenští odborníci, Clifford a Elsey, byli pověřeni vypracovat plán útoku proti SSSR. Hlavní úder měl být veden proti ropným zdrojům – během devíti měsíců mělo být zničeno 80 % naftových polí. Politické cíle byly nejasné, ale seznam měst, které mají být vymazány z mapy, byl stanoven s přesností odpovídající strohé řeči vojenských plánů. Ze seznamu 24 měst cituji: sedm atomových pum na Moskvu, tři na Leningrad, dvě na Charkov a Stalingrad, po jedné na dalších dvacet cílů.