Pořád se mě někdo ptá, kde by asi tak mohl vzniknout plán na reformu současného peněžního systému. Pochopitelně se nejvíc ptají ti, kteří mají nějaké potíže s politikou centrálních bank vyspělého světa po roce 2008. Nesouhlasím sice, že peněžní systém zásadní změnu vůbec potřebuje, zafungoval totiž až obdivuhodně dobře, odpovídám ale stále stejně: Má-li v této oblasti přijít něco zásadně nového, s velkou pravděpodobností to přijde odněkud z anglosaského světa. Tak jako už tolik a tolik dekád.

Většina podstatných prvků dosavadních peněžních systémů – od platebních karet a telefonního bankovnictví po pojištění vkladů a inflační cílování, stejně jako jejich intelektuální inspirace, se zrodily v některé z anglosaských zemí. Koneckonců neplatí to jen v mém oboru. Stolní počítače, tablety, smartphony či sociální sítě – to všechno, co bereme jako samozřejmé, přišlo jako nápad z anglosaského světa. Další nesčetné příklady z oblasti masové kultury a zábavy, stravování, podnikání či práva nechť si laskavý čtenář doplní sám.

Čistý bílý papír

Určitě bude existovat přehršle teorií, proč tomu tak je. Ale ze své vlastní zkušenosti bych řekl, že tím hlavním rozdílem Anglosasů třeba oproti nám kontinentálním Evropanům je jiné myšlení či mentální „nastavení“. V anglicky mluvícím světě je mnohem běžnější pragmatismus, zdravý rozum a absence dogmatismu. Snaha prakticky vyřešit konkrétní otázku dne. Vzít si čistý bílý papír a zkusit bez předsudku vytvořit úplně z nuly řešení.