Pořád se mě někdo ptá, kde by asi tak mohl vzniknout plán na reformu současného peněžního systému. Pochopitelně se nejvíc ptají ti, kteří mají nějaké potíže s politikou centrálních bank vyspělého světa po roce 2008. Nesouhlasím sice, že peněžní systém zásadní změnu vůbec potřebuje, zafungoval totiž až obdivuhodně dobře, odpovídám ale stále stejně: Má-li v této oblasti přijít něco zásadně nového, s velkou pravděpodobností to přijde odněkud z anglosaského světa. Tak jako už tolik a tolik dekád.

Většina podstatných prvků dosavadních peněžních systémů – od platebních karet a telefonního bankovnictví po pojištění vkladů a inflační cílování, stejně jako jejich intelektuální inspirace, se zrodily v některé z anglosaských zemí. Koneckonců neplatí to jen v mém oboru. Stolní počítače, tablety, smartphony či sociální sítě – to všechno, co bereme jako samozřejmé, přišlo jako nápad z anglosaského světa. Další nesčetné příklady z oblasti masové kultury a zábavy, stravování, podnikání či práva nechť si laskavý čtenář doplní sám.

Čistý bílý papír

Určitě bude existovat přehršle teorií, proč tomu tak je. Ale ze své vlastní zkušenosti bych řekl, že tím hlavním rozdílem Anglosasů třeba oproti nám kontinentálním Evropanům je jiné myšlení či mentální „nastavení“. V anglicky mluvícím světě je mnohem běžnější pragmatismus, zdravý rozum a absence dogmatismu. Snaha prakticky vyřešit konkrétní otázku dne. Vzít si čistý bílý papír a zkusit bez předsudku vytvořit úplně z nuly řešení.

Jeden můj vážený kolega z Bruselu tvrdí, že v dnešní Evropě již existují pouze dvě země, kde to dokáží: Velká Británie a Francie. O první Evropská unie nenávratně přišla a ta druhá na ten papír často kreslí dosti zvláštní věci. Všichni ostatní jen papouškují, opakují, opisují či jedou v nějakých zaběhaných stereotypech.

Američan i Brit přemýšlejí o tom, kam se na každé křižovatce vydat. Oproti tomu takoví Němci a Rakušané jedou rutinně a do zblbnutí tam, kam jezdili vždy. Chůzi po zvolené stezce dovádějí poslušně do důsledků – pozitivních, ale i tragických. Koneckonců stále opakuji, že Němci nikdy nedělají malé chyby.

To nové přichází zvnějšku

Češi jsou v tomhle bohužel trochu podobní. Dělají povětšinou buď jen to, co dělali dřív, případně to, co se dělá jinde. Jen jsou proti Němcům méně ukáznění a více improvizují. Ale v jádru se to neliší. Příliš velká kreativita se v konzervativních zemích po zásluze trestá. To nové přichází zvnějšku, ne zevnitř, a tento stav světa se bezmyšlenkovitě považuje za samozřejmý. Proto si třeba nedělám iluze, že by další firma typu Apple vznikla v kontinentální Evropě.

Winston Churchill, zřetelný to dědic pragmatických tradic své země, kdysi prohlásil o svých větších anglosaských partnerech za velkou louží: Američané vždy udělají tu správnou věc – poté, co nejprve vyčerpají všechny ostatní možnosti. I když je to sarkasmus, v němž je navíc troška pohrdání, je v něm také jasná naděje. Nakonec se ta správná věc udělá!

Proto nemám ani na chvíli strach o Ameriku. S Trumpem či bez něj. Ani o Británii. V čím dál těžších geopolitických časech mám mnohem větší strach o nás, co jsme si tady v kontinentální Evropě zbyli, se všemi svými dogmaty a stereotypy a bez schopnosti něco vymyslet.

Mojmír Hampl
Viceguvernér České národní banky

Psáno pro pravybreh.cz