Výtisk je A4, většinou listy dva. Na druhém listě jsou většinou jen razítka a podpisy vyšetřujícího apod. To už máte aspoň šest papírů A4. Každou zprávu odevzdáte, například obvodnímu lékaři. Ten si zprávu zkopíruje do počítače a písemnou zprávu založí do „vašich desek“. Datum příští vaší návštěvy u něho vyhledá sestra ve svém notesu. Lékař vám napíše recepty. Proč ne vše na jeden? Zřejmě už ví, že v lékárně někdy až polovinu léků jsou schopny lékárny dodat až za den dva. Na skladě mají vždycky jen tak Clavin.

Obvodní doktorka vám napíše recepty z počítače, formou textové zprávy (pokud vlastníte mobil). V lékárně však lékárnice umí pracovat jen se svým mobilem. Požádáte-li ji, že recept máte v mobilu, ale je pro vás velmi těžkým úkolem se k němu dostat, aby si to našla sama, je leckdy v koncích. Sama ovládá svůj složitý mobil skvěle, ale primitivní mobil pro důchodce je i pro ni kamenem úrazu. Dopadne to tak, že jí nahlásíte svoje datum narození a jde to.

V obyčejném laikovi to pak hlodá a hlodá. Jak to počítačoví „mágové“ dokázali? Počítač funguje v každé ordinaci, ale neumí se spojit se žádnou jinou ordinací. Nemocnice se střediskem ani jednotlivé profesní ordinace vzájemně. To ty počítačové programy byly vytvořeny, aby každá ordinace zaplatila program pro sebe zvlášť? Výrobce programů inkasoval od každé ordinace v republice další a další prachy? V podstatě totožný program, jenom se neumí spojit s jiným? To by potom sicilská mafie byla spolek břídilů. Takhle se drancují státní finance? Celková suma je asi téměř nekonečná. Rozpočet na zdravotnictví může být nekonečný.