Mám svou osobní zkušenost s prací v sousedním Německu a s plnou odpovědností mohu prohlásit, že v Německu se ani náhodou nepracuje v tak napjatém pracovním tempu jako v ČR. Sociální a kulturní zázemí pro zaměstnance v Německu je na mnohem vyšší kvalitativní úrovni a přístup či jednání vedení firem s dělnickou třídou je daleko lidštější a slušnější než je běžnou zvyklostí u nás v ČR. Dle svých zkušeností mohu prohlásit, že produktivita práce českých dělníků je vyšší, než těch německých, ale údaje o produktivitě práce jsou u nás záměrně zkreslovány a značný vliv na tyto údaje má i fakt, že administrativní a manažerské zatížení práce je v ČR minimálně o 50 % vyšší než v Německu a na mnoha manažerských pozicích placených státem jsou vypláceny platy neúměrné výše, které neodpovídají pracovnímu zatížení a kvalitě odvedené práce. Názorným příkladem nám budiž platy vrcholových manažerů ČD, VZP, ČSSZ nebo třeba ČT. Příjmy těchto lidí přesahují hladinu několika milionů ročně na jednotlivce, což je neadekvátní a navíc jsou jednou z příčin nižších příjmů řadových zaměstnanců.

Další příčinou podhodnocení české dělnické třídy bývá majetková struktura některých firem. Příkladně automobilka Škoda patřící pod Německý koncern Volkswagen. Průměrný plat dělníka je ve Škoda auto 30-35 000 Kč, což je mzda, za kterou by dělník v Německu ani nevstal z postele. Proč tomu tak je? Mateřský Volkswagen vykořisťuje Českou automobilku a zisky jsou vyváděny do Německa. V konečném důsledku dělník v České automobilce je nucen pracovat na dělníka Německého. Je čistě chybou politiků, že České zákony umožňují vyvádět zisk z jedné firmy (tuzemské), který byl vygenerován rukama českých dělníků, ven z republiky. Další obrovskou nevýhodou České ekonomiky je fakt, že vyrábíme komponenty, či smontováváme. Tedy provozujeme ekonomickou činnost s nižší přidanou hodnotou a vyrábíme málo finálních výrobků. V neposlední řadě musíme připustit i fakt, že zahraniční kapitál je mnohem silnější a ovládá Českou ekonomickou formaci. Z této situace nelze uniknout jinak, než znárodněním.

Zvýšit minimální mzdu? Dozajista ano! V každém případě musí být minimální mzda nastavena tak, aby bylo výhodné pracovat. Spočteme li klady a zápory, nákladovost sociálních dávek a různých podpor, tak mi vyšlo, že minimální mzda by měla být v nominální výši minimálně okolo 18 000 kč a to s tím, že by následně byl zrušen systém  sociálních dávek, dávky na bydlení nebo dětské přídavky. Netýká se to podpory v nezaměstnanosti, či podpory invalidních občanů. Při této operaci by došlo nejen ke zrušení dávek, ale i následně zbytečných kancelářských pracovních pozic. Odpadlo by placení drahých počítačových systémů nebo kancelářských budov. Vydělat by na tomto kroku měli všichni a odpadla by část zbytečné byrokracie. Dokonce by ještě zbývalo.

Závěrem si dovolím konstatovat, že Česká dělnická třída není o nic horší než ta Německá. Ba naopak je lepší. Pracuje za mnohem horších podmínek, za daleko nižší mzdy, přičemž efektivita její práce je v mnoha oblastech o mnoho vyšší. To jen statistici čarují s čísly a mainstream podává zavádějící a zcela tendenční informace.

Je čistě chybou České dělnické třídy, že si nechá líbit, aby si s ní kdejaký hajzl vytíral řiť. V Německu by si to k lidem nedovolili. Tam totiž vědí, že by lidé šli do stávky a do ulic. Čechy bohužel nejvíce svazuje jejich vlastní strach, který má skutečně velké oči. Češi se bojí o práci, bojí se svých dluhů, bojí se o střechu nad hlavou a vlastní děti.

Děkujeme tedy pane Havle, za tu vaši vylhanou demokracii. Mívali jsme holé ruce a díky vám máme i holou prdel.

Oldřich Rambousek