Jak již mnozí víte tak se považuji za komunistu. Je to můj soukromý politický postoj, a protože jsem z KSČM z jasně definovatelných pohnutek odešel, tedy tím nejsem příslušný k žádné politické straně. Po svých zkušenostech jsem došel k závěru, že na politické scéně není ani jedna politická strana, která by měla skutečný zájem o demokracii a lid. Samozřejmě za svého působení v KSČM jsem se snažil a to již od základních politických struktur v lidech cosi změnit a v politické práci taktéž. To, že se člověk setkává s nepochopením je zcela běžná záležitost a to vidím i na stránkách blogu. Co je však opravdu špatné? Je to stav kdy převládá nechuť cokoliv měnit, posouvat věci vpřed a ignorace volebního programu ve smyslu držení se vyjetých kolejí dle předlohy téměř stálých stranických špiček, což se samozřejmě jeví jako postoj za zachování si téplého místečka za dobré peníze bez ohledu na vývoj situace. Je v tom i zakořeněna ztráta ideových hodnot, která má za následek politické zkostnatění. Věřte, že se toto neříká lehce a že ve svém tvrzení vycházím ze zkušeností. Před rokem 1989 jsem vykonával funkci předsedy ZO SSM. Pracoval jsem jako důstojník armády a v říjnu 1989 jsem byl propuštěn do civilu na základě nevyhovující služebně politické charakteristiky. Citace: ,, jeho smýšlení je neslučitelné s výkonem povolání vojáka z povolání!“ od této doby jsem se politicky neangažoval.

Do KSČM jsem vstupil roku 2008 a ke dni 31.12. 2013 jsem ji po zralé úvaze opustil. Proč jsem stranu opustil jsem již prezentoval a tyto důvody trvají, což však nic nemění na faktu, že vnitřně jsem komunistou stále – toho se prostě nevzdám a nepřevléknu kabát. Takový pokrytec jako někteří jiní soudruzi co ze strany odešli roku 1989 k pravici nejsem. Netvrdím však, že pravice je špatná. Hovoří mnohdy s lidmi a politiky z pravé strany politického spektra a kupodivu některé cíle máme stejné, jen volba prostředků k dosažení cíle se liší. Co se týče KSČM musím říci, že strana a idea umírá! Strana třeba i zemře, ale idea i když se na ní pozapomene tak nikdy nezemře. Komunistická idea v KSČM skomírá a bohužel je protkána oportunistickými vlivy, které mnoho lidí odrazuje. V mnoha organizacích jsme svědky sic pomalého, ale trvalého rozkladu vnitřní struktury, čímž strana ztrácí akceschopnost a členy. Nejde jen o úbytek členů z důvodu stáří, ale i o úbytek členů mladších pro ztrátu ideálů a revolučního charakteru strany. V nemalém počtu organizací, když člověk přijde na členskou schůzi tak se musí připadat jako na sešlosti zahrádkářského klubu. Věci vnitrostranické, vnitropolitické, ale především ideologické a všeobecně politické se probírají málo ba někdy i vůbec. Nejsou příjímána usnesení a postoje k zásadním politickým otázkam, což je nezvratným důkazem absence politické práce a setrvačnosti strany.

Takto si mladé členy strana získá velmi težce. Mladí lidé potřebují akci a ne sedět s odpuštěním na prdeli a tlachat o tom, jakže bylo hezky před padesáti lety.

Tuto situaci vnímám v oblasti Trutnovska a Královédvorska. Je to totiž má domovská oblast. Dalším neblahým jevem je politikaření uvnitř stranických struktur.

Je sice hezké, že předseda OV v Trutnově s. Ondráček se v součastnosti kriticky vyjadřuje k praktikám krajské rady v HK, ke zvolení a způsobu zvolení s. Rumla vícehejtmanem KHK, k praktikám s. Špáse a s. Lankašové a k dalším věcem. K čemu to divadlo? Když bylo aktuální se proti těmto věcem ohradit tak předseda takticky mlčel.Byl tím mlčením sledován postup syna s. Ondráčka do PS? Nyní když je mladý s. Ondráček ve sněmovně a má své jisté tak se začne kritizovat? Trochu pozdě a z mého pohledu to není ani tak politické jako spíše vyčůrané a pokrytecké. Nezbývá, než si položit otázku co z toho má člen strany a co volič. Jaký to vše má charakter? Má to smysl? Já jsem si odpoveděl sám a zaujal jasný postoj.Nic méně lze namítnout,že toto je politika. Ano je, ale nečistá,falešná, pokrytecká, zištná a především lidsky prázdná. Taková politika je v mém myšlení zavrženíhodná a nestravitelná. Abych neútočil pouze na KSČM tak je potřebné si přiznat, že tento problém prolíná celou společností a tudíž všemi politickými subjekty. KSČM však v tomto směru vyčnívá, protože sama o sobě ráda říká, že stojí pevně po boku dělnické třídy. Osobně si právě toto nemyslím, i když by to principiálně mělo vycházet ze samotné podstaty komunisty. Toto platilo u komunistů především ve třicátých letech minulého století a nutno přiznat, že tato idea je smysluplná. Bohužel současnost je zcela jiná a jsem tedy přesvědčen, že se musíme vrátit k samotné podstatě politiky a demokracie.

Docela s úsměvem pročítám řádky mnoha blogerů a i politiků a bavím se tím,jak si třepí ústa práznými slovy o demokracii, aniž by ji dokázali alespoň trochu blíže specifikovat. O demokracii se hovoří již několik století, přičemž do běžného života člověka se podařilo aplikovat pouze určité fragmenty. Demokracie jako ucelený systémový tvar nikde neexistuje a v podstatě ani nemůže, protože je snahou ji aplikovat na člověka a tento tvor sám vytváří bariéry k možné úplné aplikaci demokracie. Bariérou největší jsou peníze a ti, kdož jimi vládnou. Jsou to ti nejbohatší lidé světa, banky a jejich korporace a především nadnárodní společnosti. Oni za žádnou cenu nechtějí přijít o své výsadní a dominantní postavení. Tím by totiž jejich kapitál ztratil svou cenu a přišli by o nástroj k masovému ovládání lidí. Politické strany jsou samozřejmě na penězích přímo závislé a jsou jimi ovlivněny. Jsou jedním z hlavních protagonistů korupčního jednání a účelového směřování politiky bez ohledu na lidský faktor. Nebo si snad vážení najivně myslíte, že hlavní mecenáší a dárci prostředků politickým stranám za tyto nic zpětně nechtějí? Již dlouho je politika pouze o penězích a o moci-nikoliv o člověku. Ve volbách se lidé stávají pouze součástí legitimizačního procesu, který obecně zajistí stravitelný průchod mocenské hry, která se odvíjí zcela bez pravidel a v zákulisí, kam nikdo z nás krom vyvolených nemá možnost nahlédnout. Toto je jeden z důvodů, proč jsou tak málo plněny volební programy a proč se na ně tak rychle zapomíná. Socialismus byl systém, který měl zajistit demokratizační procesy ve společnosti. Byl však zneužit, špatně aplikován a zdeformován. Bohužel i mnoha komunisty. Ze systému nebyl odstraněn zásadní nepřítel demokracie-peníze. Ten měl být nahrazen systémem kreditů ve výši zajišťující všem důstojný život. Bankovní sektor měl být zbaven vlády nad osudy lidí. Nelze pominout, že socialismus byl v určitých oblastech prosazován silovými prostředky, což vytvořilo k němu samému přirozený odpor. Stejně hloupě si počínají USA při šíření té jejich svobody a demokracie, která funguje vždy pouze na úkor někoho jiného. Každý stát, každý národ by měl mít právo si sám a samostatně rozhodnout dle většinové vůle svého lidu o druhu společenského zřízení.. Zatím je však demokracie a svoboda šířena stejně jako mnohá náboženství a to silou za cenu mnoha milionů lidských životů. Mnohokrát tyto postupy byly označeny za chybné a přesto jsme se nepoučili.