Tamní občané to jistě také registrovali, nicméně se nezdálo, že je to jakkoli zajímá a že by se snad chystali senátorův mandát prodloužit. Tak se i stalo.

A jakmile ministr obrany a tehdy ještě i jeden z místopředsedů ODS vypadl už v prvém kole, bylo více méně jasné, že ve vysoké politice momentálně končí. Sám to rovněž viděl, i když o odchodu zatím nemluvil, ale už samozřejmě nekandidoval pár týdnů na to znovu do vedení strany. A v reakcích na propad ve volbách připustil, že jej poškodila známá kauza s firmou ProMoPro. Což je nepochybné.

Ve zkratce připomínám, že jde o značně předraženou zakázku na ozvučení akcí v časech českého předsednictví Rady Evropské unie, zajišťovaných Vondrou vedeným malým ministerstvem pro evropské záležitosti roku 2009. To bylo personálně malé a sídlilo v prostorách předsednictva vlády, příslušné dokumenty, včetně objednávek, dokonce podepisoval vedoucí úřadu vlády. Nicméně společnost ProMoPro inkasovala evidentně mnohem víc, na různé služby si najímala menší firmy a část peněz od státu pak putovalo po nějakých záhadných kontech v zahraničí.

Leckomu se zdálo, že na případ, vytažený na denní světlo o dva roky později, tlačí ministr financí Kalousek (opíral se do Vondry hodně zprudka), neboť jeho dlouholetým spojencům vadí, že se Vondra pokouší zásadně změnit systém zakázek pro armádu. Bez ohledu na Kalouskovo takřka divočení (ještě o něco silnější pak rozpoutal letos při obvinění Vlasty Parkanové, kdy šlo jistě pouhou shodu náhod rovněž o vojenskou zakázku) se zdálo, že nejlépe by věc vyřešila Vondrova rezignace. S šancí vrátit se ovšem, když se prokáže jeho nevinna. Která by ale stejně byla poznamenaná faktem, že neměl tehdy věci pod kontrolou.

Vondra premiérovi dokonce nabídl, že vládu opustí, ale Petr Nečas, který viděl v ministru obrany silného vnitrostranického spojence, jej ve vládě chtěl i nadále. Případ poněkud tišeji pokračoval a padla řada obvinění, ministra se to nedotklo. Ale díl vinny, třebaže nepřímé, na něm ulpěl. A nevylepšoval to argument, že přece pokus o rezignaci učinil. Kdyby opravdu chtěl, jednoduše odejde a nikdo ho v ministerském křesle neudrží. A jelikož se soud kvůli ProMoPro zatím nekonal, očištěn být nemohl.

Pak ale bylo poněkud neuvážené vůbec jít do senátních voleb. Dalo se skoro na sto procent uhodnout, že v nich Vondra, navíc neopatřen darem získávat na svou stranu sympatie širší veřejnosti, nemůže uspět. A tím se jeho další působení v kabinetu ministrů už bude počítat jen na týdny.

I když byl Vondra pro armádní resort v mnohém ohledu mužem na svém místě a měl při vstupu do Nečasovy vlády řadu dobrých úmyslů, především pokud jde o zprůhlednění zakázek (což byl i důvod, proč odmítl angažovat coby náměstka Martina Bartáka), a skutečně se také leccos za jeho působení počalo měnit, od vypuknutí případu ProMoPro se ocitl s poněkud svázanýma rukama. Musel na čas dokonce akceptovat coby náměstka Rudolfa Blažka, jednoho z exponentů bémovského magistrátu. Bylo znát, že Vondra musí ustupovat. I když pak Blažek na ministerstvu skončil, protože nedostal příslušnou prověrku na utajení.

Zkrátka plány, jednoznačně pozitivní, jak resort ozdravit, chtěj nechtěj vadly. Z čehož by se nyní mohlo vyvozovat, že tedy není, proč Vondrova odchodu litovat. On sám se také zaručeně neztratí, patří mezi nejschopnější české vyjednavače a jistě o něm bude zanedlouho opět slyšet. Hádankou ovšem je, kdo přijde na jeho místo. Může to být totiž klidně někdo matnější než oslabený Vondra. V této chvíli dokonce ani není jasné, zda křeslo vůbec zůstane ODS, spekuluje se totiž o nějakých výměnných interkoaličních obchodech. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele