Coby stará duchna už pár let mám havaj s balzámem na duši, protože už nemusím sledovat ony výplody toho zpravodajství a publicistiky těch tuzemáckých i okolních mééédyjí, a zejména těch mejnstrýmových. Leda, když si klioš objedná analýzu či co a je k tomu nutno se podívat na něco „konkrétního“ z těch mééédyja produktů.“Hnus fialovej, velebnosti.“

Avšak v noci ze středy na čtvrtek jsem udělal malinkou výjimku. A tak mezi záznamy z hokejových utkání jsem zlehka přepínal na ty doslova „kanály“ (tedy programy) těch zpravodajců a publicistů. A jak už na vojně v roce 1980 říkával vojín Bulibán, „je to nebohé“. No, a zejména ty CZ „kanály“ celou noc rotující imrvére tosamý cca. v těch tříminutových šotech a tak ten hokej byl proti tomu špica (jaxe říká v šalingradu). Z vyjádření těch několika honem na kameru vybraných politiků (většinou koaličních) byl cítit strach … V tom tzv. „Česku“ roku 2024 … Až tam to dovedli …

Ten souběh podnětů mimoděk evokoval z minulosti pár „vzpomínek na budoucnost“ a to například:

Už od začátku 90. let jsem varoval všechny - a především a zejména ty tehdejší jak nové, tak staronové, tak staré politiky v překabátěných dresech, že ten společensko právní pasystém, co tu zavádějí a jak centrifugu roztáčejí, nejspíš nedopadne dobře, a může být, že pak bude mít výkon práva na své straně ten, kdo bude mít rychlejší ruku a přesnější mušku. (No, ještě štěstí, že na některé tzv. „básníky“ například v Handlové to ve středu o fous nezafungovalo.)

Začátkem těch „devadesátek“ (ještě v československé politice) se ptal jeden tehdejší ministr spravedlnosti jednoho tehdejšího hoch nóbl advokáta, jestli „ti naši soudci jsou v praxi skutečně nezávislí“ – no a ten advokát mu odpověděl – inu, jako advokát, a řekl mu, že „jsou a někteří z nich jsou nezávislí hlavně na zákonech“ …

A do třetice těch vzpomínek na ty zdánlivě nesouvisející souvislosti – když jsme už od roku 1990 upozorňovali veřejně s Karlem Krylem i na tyhle nešvary a na jejich špatné konce, co budou už jen otázkou tzv. „času“, tak jsme už tehdy byli zase „na indexu“ a v podstatě totéž, čemu se dneska říká trol, šváb, dezolát a podobně. Je to už zhruba 35 let … A po celou tu dobu a čím dál víc dnes a denně se nás – ty „starý veterány studený války“ – tady snaží mistrovat pažouti a spol., co jim při tom převratu 1989 bylo asi tak 10 let a další z těch dnešních rádoby mocipánů, mocimadam, apod. těch týpků samozvané vrchnosti, ještě ani nebyli na světě. Inu, tohle samože nemůže mít pozitivní vývoj. A už se silně ukazuje, že nemá. Není divu, že už mají strach …

Ke konci roku 2018 mi jedno tehdejší „čundrgrund“ nakladatelství, (co už ale pár let poněkud jaxi neexistuje), vydalo knihu o mé spolupráci s Karlem Krylem pod názvem „Karel mezi námi“. No a ta kniha byla nedlouho po vydání sofistikovaně zahnaná do klece mezi ty oficiálně nechtěné libri prohibiti (neboli zakázané knihy). Tahle dnešní glosička by se dala „vypointovat“ tzv. posláním, co jeden kolega z rodu rebelantů za všech režimů a rovněž spisovatel Petr Žantovský napsal závěrem předmluvy k té mé knize „Karel mezi námi“ – dovolte doslovnou citaci té Žantovského věty, na kterou ve své anonci ke knize pak upozornil i pan Miloň Čepelka: „Přeju té knize a jejím čtenářům co nejvíce paměti. Protože paměť je nejlepší učitelkou rozumu a rádkyní srdce.“

Na jaře letošního roku jsme si připomněli dvě výročí Karla Kryla, a to 80 let od jeho narození a 30 let od jeho odchodu. Moje generace si osobně pamatuje mimo jiné například i podivně nejasný atentát na prezidenta J. F. Kennedyho v Dallasu…

Nemám, co bych dodal k té Žantovského větě…