V současnosti je kruhový argument považován za logickou chybu, aniž by pro to byl relevantní důvod (důkaz). Přesto je ale uveden (chybně) na seznamu logických chyb v uvažování (seznam argumentačních klamů). Někdy též nazýván jako cyklický, vychází tento typ argumentu ze základních logických předpokladů, které jsou samy definovány na základě cyklizmu. Podle logiky lze nová tvrzení vyvodit pouze na základě již dokázaných premis (předpokladů), z čehož vyplývá, že argument není validním, pokud sám nejprve nebyl dokázán, nezávisle na dokazovaném tvrzení. Postupným dokazováním argumentů se vžak vždy dostaneme ke stanovenému teorému. Ten je určen pomocí axiomů, což jsou základní tvrzení, která v dané soustavě není třeba dokazovat, a slouží jako základní množina premis.

Tyto axiomy jsou tak chápány jako pravdivé na základě cyklické samodefinice (axiom je pravdivý, protože je to axiom), ovšem cyklizmus je brán jako nevalidní, a tedy nepostačující pro určení platnosti tvrzení. Toto chování, které zavádí logika, lze tedy chápat buď jako validní, což validuje cyklizmus samotný (dokonce jej určí za nejnižší axiom v teorému), nebo odmítnout jako celek. V takovém případě dojde k odmítnutí axiomů v teorému, takže nebude možné odvodit žádná tvrzení, jelikož neexistuje žádná množina premis. S přihlédnutím k tomu pak logika samotná (a její zákonitosti) není deterministická, protože neexistuje nic, co by determinovala, přičemž sama sebe definuje pouze pomocí svého vnitřního teorému (zákony logiky). Tedy platí tvrzení, že logika (nikoliv jako vědecká disciplína, ale jako samotný předmět této disciplíny) je souhrn všech logických zákonitostí, které jsou logicky vyvozeny.