Žaloba se přitom nedomáhala samotné dotace, ta je podle zákona nenároková, nýbrž regulérního zdůvodnění jejího zamítnutí. Ministerstvo totiž kromě sdělení uveřejněného prostřednictvím internetu v dané věci nevydalo žádné formální rozhodnutí, které by doručil žalobci, tedy festivalu.

Ředitel festivalu Miroslav Matějka se proti podivnému postupu ministerstva bránil podáním ze dne 16. 3. 2018 nazvaném „Žádost o přezkum a rozklad hodnocení projektu MHF České doteky hudby, 20. ročník“. O tomto podání ministerstvo rozhodlo tak, že je jednoduše odložilo, což byl ten právní akt, který se stal předmětem žaloby na ně. Mimochodem - z mailové korespondence mezi jednotlivými aktéry dotačního příběhu plyne, že považují stěžovatele za obtížný hmyz. Jeden z komisařů dokonce písemně prohlásil, že „stížnost ani nebude číst“, a jiný zase označil stěžovatele za „v…“, a jeho stížnost za „výblitek“.

Podle žalobce, tedy festivalu, ministerstvo resp. jím zřízená komise „rozhodovala svévolně a v rozporu s principem právní jistoty. Kritéria, která byla stanovena ve vyhlášení Programu jako kritéria pro hodnocení žádosti jsou zcela tendenční, neobjektivní a zkreslující, stejně jako proces jejich hodnocení, který je ve výsledku vůči žalobci diskriminační a svévolný“, jak je uvedeno v žalobě. A dále se tam praví, že „lze mít pochybnosti o její nepodjatosti, resp. o nepodjatosti některých jejích členů. Je veřejné známou informací, že člen oborové rady pan Ivo Medek jako mnohaletý člen oborové rady navrhl k financování řadu projektů (žádostí), které v minulosti či v současnosti zastupuje či zastupoval (např. Cyklus Q 2016, Dílna pro nejmladší skladatele, Percussion Workshop Trstěnice 2016); jeho účast v oborové radě je tak minimálně neetická a vykazuje znaky střetu zájmů“. Také další člen oné komise, ředitel České filharmonie, která vystupuje na festivalech komisí zadotovaných a navíc pronajímá prostory Rudolfina, kde se zase většinou neodehrávají koncerty festivalu České doteky hudby. Z toho dvojitá kolize zájmu čouhá jako sláma z bot.

Soudce tedy „ocenil“ kauzu rozsudkem, podle něhož musí Ministerstvo kultury zareagovat přinejmenším za použití aspoň elementární štábní kultury, nikoli jako indický nabob sedící na žocích peněz a usypávající z nich jen věrným a oddaným, jak už to tak u našeho veřejného sektoru obvykle bývá.

Je nesporné, že festival České doteky hudby už nikdy nedostane od ministerstva ani korunu. Neposlušnost se trestá. Ale je dobře, že aspoň soud ukázal úřadu, že by měl respektovat pravidla, která si navíc namnoze sám určuje.

Petr Brandtner