Jednou z nich je i teze, že dne 17. listopadu 1989 se zhroutil komunistický režim. Tak tomu však není, neboť 17. listopadu zde panoval ,,stejný" komunistický režim jako předtím. 17. listopad totiž akceleroval postupnou demontáž systému, který zde existoval v letech 1948 - 1989.

Mediální zkratka, že 17. listopadu se zhroutil komunismus, je bohužel stále ještě široce akceptována. Přitom z historického hlediska se jedná minimálně o zavádějící, až mylnou informaci. Pokud komunisté chtěli, tak nechali demonstrace rozprášit silou a vládli by dál, nejspíš podle čínského modelu, do nějž by se režim zřejmě postupně transformoval. Ostatně takové úvahy se v ČSLA objevovaly a to samé platí i u ideologicky agilních jednotlivců (gen. Z. Zbytek, V. Biľak a další). Stejně jako v únoru 1948 však armáda do listopadových událostí nezasáhla, protože k tomu nedostala od vedení KSČ přímý rozkaz. Sám Jakeš, opozicí odříznutý od tehdejších událostí, nebyl příznivcem násilného potlačení protirežimních akcí.

17. listopad sehrál v kontextu hroutícího se komunistického bloku roli příslovečné zápalky. Pokud by nedošlo k demonstraci na Albertově toho dne, jistě by k tomu došlo třeba v prosinci 1989 nebo v lednu 1990. Komunistický systém už byl tak vnitřně zkorodovaný, že byla otázka měsíců, než se definitivně zhroutí.

A ještě jednou: dne 17. listopadu nepadl v Československu komunistický režim. Demonstrace, které se rozšířily záhy po celém Československu, pouze nastartovaly (urychlily) jeho pád. Současně jasně ukázaly na křehkost ,,socialistického zřízení" a jeho vnitřních rezerv. Po 41 letech tak byly jednou provždy podlomeny mocenské pozice vedoucích představitelů KSČ. Proces tohoto pádu probíhal v několika fázích a skončil zhruba prvními svobodnými volbami v červnu 1990.

Média by měla přesně a citlivěji informovat a přelomových událostech, kdy se rodily současné základy našeho demokratického zřízení.

Publikováno se souhlasem vydavatele.