Centrální banka sice očekávala, že tuzemské hospodářství spíše akceleruje, reálná čísla se pak přiblížila skeptičtějšímu pohledu finančních trhů. HDP se zvýšil jen o 0,4 % oproti předchozímu čtvrtletí, což znamenalo meziroční tempo ve výši 2,3 %. Ve srovnání s ostatními zeměmi v regionu byl hospodářský růst výrazně pomalejší. Slovensko se může pochlubit tempem 4,5 % a Maďarsko pěti procenty, nicméně první příčka tentokrát patří (i v měřítku celé EU) Polsku s 5,7 %. To že ČR výrazně zaostala za okolními zeměmi, však není ani překvapivé, ani nelogické. Už nějaký čas je zřejmé, že tuzemská ekonomika se přiblížila hranicím svých možností. Nejvyšší zaměstnanost a rekordní nabídka volných pracovních míst to jen potvrzují. Bez dalších investic, které by snížily pracovní náročnost, se na tom příliš ani změnit nemůže. Zcela přehlédnout však nemůžeme ani dění u hlavního obchodního partnera ČR, a sice v Německu.Tamní hospodářství dokonce vykázalo v posledním období pokles o dvě desetiny procenta (meziročně se jeho růst zpomalil na 1,2 %). To není zrovna dobrá zpráva ze země, kam směřuje třetina českého exportu.

Z tohoto pohledu se pak může zdát i náš dlouhodobě konzervativní odhad za celý rok ve výši tří procent ještě docela optimistickým. Příležitost k jeho drobnému přehodnocení směrem dolů však přijde teprve ve chvíli, kdy statistický úřad potvrdí předběžná čísla a především pak zveřejní další podrobnosti, zvlášť pokud jde o investice. Tentokrát se totiž toto slovo vůbec v jeho komentáři neobjevilo. Stejně tak bude zajímavé vědět, jak si z pohledu přidané hodnoty vedlo největší tuzemské odvětví – průmysl. Podle statistiků totiž tentokrát prim z pohledu růstu sehrálo stavebnictví, obchod a doprava. Nezbývá než počkat na podrobnosti a prozatím ladit výhledy na konec roku a především pak na rok 2019. Odhad 2,7 % zatím ponecháváme beze změny, i když nelze vnímat rostoucí rizika přicházející především ze zahraničí. Optimismus centrální banky tedy stále ještě nesdílíme.