Ve druhé polovině roku se navíc rozpočet vyvíjí méně příznivě než na jeho začátku, takže dosažení schváleného schodku se zdá být v tuto chvíli nejisté. I když je samozřejmě předčasné dělat z třetiny roku dalekosáhlé závěry, je zřejmé, že se zpomalením ekonomiky jde ruku v roce nižší růst daňových příjmů, zatímco výdaje – povětšinou nalajnované předem – svižně narůstají.

Za plánem zůstávají jak daně z příjmu, tak ty ze spotřeby, zatímco tzv. „nad plán“ jsou příjmy nedaňové včetně zmíněného převodu z privatizace. Každoročně schvalovaný deficit se tak letos stane po delší době zřejmě realitou a prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by v blízké budoucnosti měl stát hospodařit výrazně lépe.

Pro příští rok se rovněž počítá s deficitem ve výši 40 mld. korun, a to především v důsledku dalšího zvyšování sociálních dávek, tedy konkrétně penzí a tzv. rodičovské. Samozřejmě není to nic, co by si Česká republika nemohla dovolit s ohledem na výši celkového dluhu v nominálním nebo relativním vyjádření. Zároveň tím však dává najevo, že ani v celkem dobrých časech nedokáže hospodařit lépe a zdá se, že není ochotná přijmout tolik potřebné reformy, reagující na dlouhodobě negativní demografické trendy, které zatíží budoucí rozpočty vysokými nároky.

Ale jistě je možné na novém návrhu rozpočtu najít i něco pozitivního. Třeba snaha dál investovat do infrastruktury, která (dokonce třicet let po změně režimu) vyžaduje ještě nemalého úsilí a peněz. Nezbývá než doufat, že vcelku dobré časy ještě nějaký čas potrvají a škrty a třeba i vyšší daně přijdou na řadu až někdy v budoucnu.

Petr Dufek
finanční analytik