Samozřejmě hlavním důvodem rostoucí inflace jsou drahé energie, jejichž cen vzrostly už o více než 40 %. Je ovšem stále více patrné, že inflační tendence se projevují i u potravin a dalšího spotřebního zboží, stejně jako u služeb. Zrychluje proto i jádrová inflace, která se už přibližuje na dohled pěti procentům. Sekundární efekty drahých energií jsou neúprosné.

Inflačním rekordmanem mezi euro-zeměmi zůstává Estonsko (24,2 %), nicméně pozadu nejsou ani další pobaltské země s více než dvacetiprocentní inflací. Výrazný inflační skok prožívá i Nizozemí, kde se inflace vyšplhala nad 17 %. Dvoucifernou inflaci má už více než polovina zemí eurozóny. Například v Německu se blíží 11 %. Nejnižší inflaci má naproti tomu stále Francie (6,2 %), která včas a rázně zastropovala ceny energie.

Jak je vidět na konkrétních číslech, ani euro samo o sobě neznamená ochranu před inflací. Zvlášť když ECB na inflační tlaky začala reagovat se zpožděním – oproti ČNB dokonce o celý rok později. Příliš dlouho se utěšovala hypotézou o dočasností růstu cen, až se jí inflace vymkla z rukou.