Do vývoje rozpočtu sice významným způsobem zasáhla energetická krize, respektive pomoc ve formě tzv. úsporného energetického tarifu vyplacená v září, nicméně z pohledu samotného schodku to až takový zásah nebyl (jednalo se o 17,4 mld. korun). Je proto evidentní, že problém je spíše někde jinde.

Z čeho vyplývají nepříznivé trendy v rozpočtovém hospodaření? Na příjmové straně vidíme velmi silné výběry některých daní – viz třeba DPH, které se letos jen do státního rozpočtu vybralo o skoro 45 mld. více, v celých veřejných rozpočtech dokonce o 69 mld. navíc. Je tedy zřejmé, že vysoká inflace dokonce navzdory slabším tržbám obchodníků státu pomáhá na příjmové straně při výběru právě této daně.

Na druhou stranu se ovšem inflace podepisuje na některých zásadních výdajích. Několikerá valorizace penzí už vyčerpala o 35 mld. korun více než bylo naplánováno pro prvních deset měsíců roku. Více peněz směřovalo i do zdravotnictví a v důsledku valorizace platů je třeba začít počítat i s vyššími náklady na mzdy ve veřejném sektoru či provozní náklady státu v důsledku dražších cen energií. Postupně se bude navíc dále i prodražovat obsluha státního dluhu nejenom z titulu jeho rychlého nárůstu, ale i požadovaných vyšších dluhopisových výnosů na trhu.

Zatímco se daří zvyšovat daňové příjmy – nejenom DPH, ale i třeba daní z příjmu – za plánem výrazně zaostávají příjmy z EU. Takže minimálně zde snad existuje prostor pro nějaké pozitivní překvapení před koncem roku.

Trend rozpočtového hospodaření nelze považovat za nijak pozitivní. Rychlý nárůst mandatorních výdajů, kterému nestačí vývoj příjmů si vyžádá další růst zadlužení státu i v následujícím roce. Vzhledem k tomu, že ekonomika zřejmě vstupuje do recese a inflace nepolevuje, bude tlak na výdaje pokračovat i nadále.