Hodnotit výsledek hospodaření státu po tak krátké době, kdy se v příjmech ještě ani neprojevila daň z příjmu právnických osob, může být skutečně „troufalé“, nicméně i tak si nelze nevšimnout některých tendencí, které budou rozpočet tlačit v letošním roce do deficitu a budou i komplikovat sestavování rozpočtu na rok příští. Nehledě na to, že si na tento schodek bude muset stát nebo přesněji daňoví poplatníci vypůjčit na finančních trzích.

Když ponecháme stranou meziročně slabší přítok peněz z EU a sezónní výkyvy daní, bude tím prvním, co zaujme čtenáře tabulek výrazný nárůst sociálních dávek. Za první dva měsíce jde o téměř deset miliard korun, z nichž většina jde na tzv. valorizaci penzí (vč. změny jejich výpočtu). Jsou to cca 4 miliardy měsíčně, s nimiž musí rozpočet počítat a které s velkou pravděpodobností nevykryjí nárůst tzv. sociálního pojistného. V době, kdy ekonomika ztrácí na tempu a s ní spojená zaměstnanost i mzdy, totiž už vůbec nelze od této sociální daně čekat tak příjemné překvapení jako dříve.

Další skupinou výdajů, které zatím rostou „nad plán“, jsou neinvestiční transfery ve prospěch územních rozpočtů, což jsou podle MF především peníze do škol a tedy další oblast, s níž je třeba při výhledu deficitu počítat a kterou lze operativně jen minimálně ovlivnit.

Na straně příjmů se zatím velká dramata neodehrávají snad s výjimkou zaostávající daně z přidané hodnoty. Její celkový výsledek zatím ovlivnily vratky, avšak zpomalující spotřeba domácností patrná už v závěru loňského roku naznačuje, že nečekanou vzpruhu tato daň rozpočtovým příjmům letos už asi nepřinese. Rozpočet tak letos s největší pravděpodobností míří k trvalejšímu deficitu, který nevyřeší ani zrušení super hrubé mzdy nebo přenesení nákladů na zdravotní péči na další daňové poplatníky. Trendy založené na výdajové straně nelze jen tak zvrátit, zvlášť s ohledem na demografickou situaci země, ale současně je lze ještě dále zhoršit. Ale to už je příběh rozpočtu na rok 2020…