Evoluční biologové tvrdí, že být k jiným lidem štědrý, obětavý, altruistický atd. není zrovna šikovné. Takový člověk je znevýhodněn vůči sobeckým a agresivním. Jenže z té obětavosti se stává obrovská výhoda, pokud člověk dokáže šikovně rozlišovat, vůči komu se tak chovat a vůči komu nikoliv.

Po tisíciletí to vedlo k vytváření klanů. To přináší příslušníkům klanů spoustu výhod, ovšem pro státní celek je rozdělení do klanů nevýhodou a pokud se zhroutí celek, dopadne to špatně i pro jednotlivé klany. Jednou z mála alternativ bylo pěstování solidarity v rámci náboženských skupin, jenže to vedlo nakonec k tomu, že se Evropané navzájem bezmála vyvraždili.

Až přišel západní osvícenský vynález – politický národ. Za vznikem politických národů je strašně moc práce, kdy někdo musel přivést různé skupiny (byť etnicky hodně podobné) k tomu, že se začaly vnímat jako celek spojený jazykem, dějinami i kulturou. Musely být vytvořeny národní dějiny. Některé události musely být zvýrazněny, jiné pozapomenuty. Státy, které v 19. století nedokázaly vytvořit politický národ, ty zanikly.

Od té jsme neobjevili nic jiného, co by umožňovalo projevovat solidaritu (aniž by to nebylo pro jedince ničivé), co by fungovalo. Což je i odpověď na otázku, jestli je budoucnost Západu budoucností národů. Prozatím nevíme o žádné jiné možnosti. Není náhodou, že ty společenské vrstvy, které národy pokládají za něco překonaného, projevují neuvěřitelnou bezohlednost. Národní život nebo válka všech proti všem.

Proto jsem i skeptický vůči opozičním proudům, které ztratily vědomí, že i když spolu vedeme politické spory, ti na druhé straně jsou „moje krev.“

Jestli vám tato ořezaná verze Hamplova druhého pohledu připadá inspirativní, což teprve Plná verze? Objednat si ji můžete zde.

(zdroj: petrhampl.com)