Dnes se o jaderné válce jakožto hrozbě nemluví. Lidé mají jiné priority. Třeba Putina, který se chce zmocnit celého světa a má k tomu dostatečné prostředky (kdyby ty prostředky neměl, nemuseli bychom jeho ambicemi ztrácet čas). Nebo globální klimatická změna, která způsobí, že v roce 2027 bude zeměkoule nevratně zničena. Nebo to, že se nás někdo snaží zabít jedovatou očkovací vakcínou. Co jsou proti tomu jaderné arzenály? Co je proti tomu, že proti osmdesátým letům jsou dnešní zbraně ještě daleko ničivější? Co je proti tomu to, že k zabití většiny obyvatel Evropy by stačila pouhá setina hlavic, které má Rusko připravené? Utěšilo by nás, že odvetné údery by zabily i většinu Rusů a Američanů?

Je dobré připomenout, že ani Winston Churchill, rozhodný antikomunista, nikdy nedoporučoval žádný krok, který by mohl vést k jadernému konfliktu. Nikdy jsme od něj neslyšeli, že Stalin rozumí jen řeči síly. Možná proto, že měl – na rozdíl od těch současných politiků – jiné priority, než jestli mu to sluší na selfíčku sociálních sítích.

Jedním z mála, kdo si riziko současné situace uvědomují, je profesor politologie na chicagské univerzitě John Mearsheimer, který má tu výhodu, že je tak starý, že zažil kubánskou krizi jako dospělý politolog. Ví, jaké to je, když nás od velké jaderné války dělí jen pár hodin, a pamatuje si, co museli američtí politici udělat, aby ji odvrátili. Když říká, že momentálně čelíme mnohem vyššímu riziku, berme ho vážně.

Nebudu tu sdílet žádnou z jeho přednášek. Poslední roky mě totiž naučily sdílet videa jen velmi střídmě, a to kvůli určité mentální kontrole. Když vidíme video, působí na nás argumenty řečníka, ale také tón jeho hlasu, celková atmosféra a podobně. Mozek všechno přijímá společně a často nedokážeme říct, jestli jsme vlastně přesvědčeni tak silnou argumentací nebo prostě tím, že ten člověk působí důvěryhodně. Rozdíl se ale projeví, když máme argumenty převyprávět někomu jinému. Pak je úplně jiné, jestli dokážeme ve třech bodech shrnout podstatné věci nebo jestli mu musíme říct „hele, pusť si to“. V tom druhém případě je jasné, že žádné silné argumenty nezazněly, a že jsme manipulováni atmosférou. Proto se varuji sdílečů videí a proto shrnu argumenty profesora Mearsheimera vlastními slovy.