Lidé v zámožných oblastech podporují anticivilizační síly, multikulturalismus, extrémní formy genderové ideologie, nyní tak módní „vyhlazení bílé rasy“, likvidaci občanských práv a nejrůznější formy politické korektnosti. Lidé v chudších regionech preferují normální klidný život, úctu k práci (ve starém významu toho slova) a vlastenectví. Taková tendence se projevovala už desítky let, ale v poslední době rozdíly ve volebním chování rostou. I tradiční rozdíly mezi státy začínají hrát menší roli. Luxusní předměstí v Texasu volí velmi podobně jako luxusní předměstí v New Yorku.  A totéž platí o zónách obydlených dělníky, řemeslníky či zemědělci. Texas je politicky jiný než New York do značné míry proto, že „nízkopříjmoví“ voliči tam přehlasují ty vysokopříjmové.

Z 66 nejzámožnějších volebních obvodů v celých Spojených státech má 56 demokratického kongresmana. Ostatně, už před dvěma lety tomu bylo tak, že z 10 amerických států s nejvyšším příjmem na hlavu jich 9 hlasovalo pro Clintonovou a z 10 nejchudších států jich 9 hlasovalo pro Trumpa. Tento obraz je podporován faktem, že Demokraté letos měli k dispozici přibližně o polovinu peněz více než Republikáni. Marxismus je ideologií bohatých, konzervatismus ideologií chudých.

Změny ve volebním chování jsou do značné míry dány ekonomickými změnami. Mezi bohatými totiž ubývá těch, kdo zbohatli běžným podnikáním či jinou usilovnou prací. Přibývá naopak těch, jejichž ekonomický úspěch souvisí s dotacemi, regulacemi či intrikováním v korporacích. Je pak logické, že takto elita zcela postrádá ty vlastnosti, které jsou potřebné pro úspěch v podnikatelském prostředí a je také logické, že podporuje ty ideologie, které vedou k růstu byrokracie.

S tímto novým rozdělením souvisí mýtus o tzv. produktivitě. Levicoví komentátoři vesměs tvrdí, že ty oblasti, které volí neomarxisty, dotují zbytek Spojených států. Třeba Brooking Institution si všimnul, že ve volebních okresech hlasujících pro Clintonovou vzniká 60 % amerického HDP, zatímco v Trumpovských okresech jen 40 %. To by mohlo svádět k domněnce, že Trumpovi voliči jsou buď línější, nebo méně šikovní, nebo dělají činnosti, které jsou trhem hodnoceny jako méně potřebné. Jenže ve skutečnosti je rozdíl v tom, že v těch údajně méně produktivních oblastech se konstruují, vyrábějí či pěstují produkty ve fyzickém smyslu, zatímco v bohatších oblastech se přerozděluje, reguluje a bojuje o pravomoci. Vztahy mezi nimi nejsou dány trhem, ale mocí. Jsou to přerozdělovači z centrály, kdo rozhodují o tom, jak bude hodnocena práce výrobního závodu a jak útvaru společenské odpovědnosti – ve státním i korporátním sektoru.