Ekonom Marek Loužek to už před lety formuloval tak, že „strážkyní sexuální mravnosti je žena.“ Ve všech dobách a v naprosté většina známých kultur. Ženy určují, jestli se bude se sexem čekat až do svatby. Ženy určují, jaké praktiky jsou přijatelné. Jestli existují instituce jako „vztah na jednu noc.“ Na nich je, co bude pokládáno za romantické svádění a co už za odporné obtěžování. Desítky výzkumů z různých zemí ten obraz potvrzují (zájemce o podrobnější studium odkazuji na knihu Moc krásy).

Bezpečná prostředí jsou taková, kde jsou ženy sebevědomé a nenechají si nic líbit. A kde umí zacházet s očekáváními mužů. Když takovou atmosféru vytvoří (a když trvají na svém), muži se podřídí. Sám jsem měl to štěstí, že jsem v takových prostředích strávil naprostou většinu dosavadního života. V takových prostředích je i dost prostoru pro erotické jiskření, protože všichni účastníci si připadají naprosto bezpečně.

Chce-li někdo vytvářet bezpečné prostředí, nechť znovu naučí ženy to, co předcházející generace (včetně dnešní střední generace) zvládaly a o čem tak často hovoří třeba doktorka Kovářová. Ono i tak čas od času dojde k nějakému překročení hranic, ale ty případy budou poměrně vzácné a útočníci dostanou rychlou zpětnou vazbu, že tudy cesta nevede.

(zdroj: petrhampl.com)