Rozhodl o tom verdikt příslušného švýcarského soudu, který takovouto žádost zmítnul. Zároveň v odůvodnění rozsudku padla zmínka o tom, že švýcarská strana informovala českou o této možnosti už v roce 2006. Ani v té době, ani na podzim loňského roku se Švýcaři nedočkali kladné odpovědi. Mimo jiné to znamená, že Česká republika nebude moci velmi pravděpodobně vystupovat přímo v tomto řízení jako poškozená strana.   

Naději momentálně může upínat na odvolání proti zmiňovanému soudnímu verdiktu. Vláda může rovněž spoléhat na vstřícnost švýcarské strany, která by promeškání termínu mohla údajně prominout. Pokud by ani s jednou variantou neuspěla, mohla by se pokusit domáhat se škody jako civilní účastník vedle trestního řízení. K čemu se nakonec přikloní, o tom se rozhodne až v momentu, kdy bude odmítnutí možnosti stát se přímo účastníkem trestního řízení definitivní.   

Kdyby česká strana řadu měsíců neotálela, nemusel by kabinet takovéto problémy řešit. Podle názoru občanského sdružení Veřejnost proti korupci to může kapsy daňových poplatníků připravit o desítky milionů korun, které bude muset vláda vynaložit na soudní poplatky a na advokáty. V konfrontaci s miliardami, o které měl stát přijít podivnou privatizací Mostecké uhelné společnosti, může sice jít zdánlivě o drobné. Podstatné je však to, že liknavý přístup ať už státních žalobců , nebo ministerstva financí zmiňované problémy přivodil. Veřejnost proti korupci kvůli tomu podala trestní oznámení týkající se podezření na spáchání trestných činů zneužití pravomocí úřední osoby, maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, nebo porušení povinností při správě cizího majetku. Trestní oznámení míří na žalobce z Vrchního státního zastupitelství a také na ministerstvo financí. Mezi těmito institucemi se totiž vedl spor o to, kdo promeškání možnosti připojit se k trestnímu řízení vlastně zavinil.   

Automaticky to ještě neznamená, že se vyšetřovatelé doberou ke konkrétnímu výsledku. Tím spíš, že vláda dnes veřejně tvrdí, že možnost stát se účastníkem trestního řízení stále ještě existuje. Optimismus může brzdit rovněž nejnovější informace týkající se nákupu obrněných vozidel Pandur pro českou armádu. V průběhu vyšetřování došlo na české straně k úniku informací týkajících se klíčového svědka. Jeho identita kvůli jeho bezpečnosti měla zůstat skryta. Nezůstala a tento člověk z obavy o svůj život může odmítnout potvrdit svoji výpověď před soudem. Z toho je zřejmé, že totožnost této osoby byla odhalena úmyslně. Kdo se o to postaral? To zůstane bez odpovědi. Stejný osud by mohl potkat nejenom zmiňované trestní oznámení, ale i rozkrytí pozadí celé kauzy.   

Velmi vlažný přístup státního zastupitelství před nástupem Pavla Zemana vyvolává dojem, že česká strana házela švýcarské spíše klacky pod nohy, než aby jí pomáhala s vyšetřováním. Tuzemské orgány činné v trestním řízení se na rozdíl od švýcarských zatím nedobraly k tomu, že by došlo k porušení zákonů. Pokud by do případu nevstoupilo zahraničí, měli by lidé mající prsty v privatizaci Mostecké uhelné společnosti „klid“. Už před několika lety policie došla k závěru, že k ničemu protizákonnému nedošlo. Celý případ byl sice nedávno znovu otevřen, ale dosud bez hmatatelného výsledku. Zařadil se tím zatím po bok afér, které měly spojitost s politickým prostředím a neskončily před soudem. To vyvolává dojem, že mohlo jít o propracovaný systém, který kryl klíčové aktéry korupčních afér a lidi za nimi stojící v pozadí. Dokázal to tím, že mařil práci policistů či státních zástupců a byl zatím relativně odolný i vůči zásahům ze zahraničí.   

Jeho stabilitu by mohly ohrozit kárné žaloby na státní zástupce, kteří mají být za průtahy kolem vyšetřování Mostecké uhelné společnosti nějakým způsobem odpovědní. Rovněž aktivita Veřejnosti proti korupci může přispět k tomu, že celý případ nevyšumí do ztracena.   

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.