Prognóza makroekonomického vývoje ve vyspělých centrálních bankách zpravidla vzniká pomocí tzv. jádrových predikčních modelů. Na základě vyhodnocení aktuálního stavu ekonomiky, předpokladů o vývoji zahraničí a jiných – na měnové politice nezávislých – domácích veličin (jako je například fiskální politika vlády) vytváří centrální banka pomocí těchto modelů nejpravděpodobnější scénář budoucího ekonomického vývoje. Na něj pak někdy navazují modelem zformulované alternativní či citlivostní scénáře. Většina vyspělých centrálních bank tento zásadní podklad pro měnověpolitické rozhodování vytváří pomocí predikčních modelů. Nejinak tomu je i v případě ČNB.

Naše „gé trojka“ se loučí …

Od roku 2008 až dosud využívala ČNB jako hlavní prognostický nástroj model g3, který nahradil do té doby používaný semistrukturální čtvrtletní predikční model QPM.[1] G3 byl dynamický stochastický strukturální model všeobecné rovnováhy, který vycházel z mikroekonomických základů a zachycoval základní charakteristiky české ekonomiky. S ohledem na její velkou otevřenost kladl model důraz na zahraniční obchod a měnový kurz s vazbou na domácí měnovou politiku v podmínkách režimu inflačního cílování. Důležitou úlohu hrály vpředhledící očekávání a endogenní reakce měnové politiky.[2]

Model g3 ihned po svém nasazení před 11 lety úspěšně provedl domácí měnovou politiku obdobím globální ekonomické krize, následně asistoval měnověpolitickým diskusím o kurzovém závazku a v nedávné době také aktivně přispěl k postupnému navracení české měnové politiky k normálu. V praxi prokázal svoji užitečnost a přesnost, což dokazuje i následující obrázek porovnávající předpovědi založené na modelu g3 se skutečným historickým vývojem spotřebitelské inflace. S výhodou zpětného pohledu lze konstatovat, že s výjimkou období od konce roku 2013 do počátku roku 2017 (které bylo charakterizováno dlouhotrvajícími a překvapivými výraznými poklesy zahraničních cen, jež vedly k prodlužování tehdejšího kurzového závazku), byly modelové prognózy naší „gé trojky“ velmi blízko pozorovanému vývoji a výrazně ani systematicky se od něj neodchylovaly.

Index spotřebitelských cen (meziroční růst v procentech)

Zdroj: data ČSÚ a prognózy ČNB.
Pozn.: jednotlivé červené čáry zachycují všechny čtvrtletní prognózy vytvářené modelem g3 počínaje ZoI III/2008 až do ZoI II/2019, černá čára jsou pozorovaná data.

Dobrou predikční schopnost modelu g3 lze kvantifikovat pomocí odchylek jeho historických predikcí základních makroekonomických veličin od následně pozorované skutečnosti.[3] U spotřebitelské inflace se na ročním horizontu pohybovaly průměrné odchylky okolo 0,8 p. b., což prognózy inflace na horizontu měnové politiky spolehlivě udržovalo v tolerančním pásmu ± 1 p. b. okolo 2% inflačního cíle ČNB. Historická chyba u predikcí měnového kurzu pomocí modelu g3 činila na jednoletém horizontu necelou jednu korunu za euro, zatímco u meziročního růstu HDP a nominálních mezd se chyba pohybovala v rozmezí 1,7 – 1,9 p. b. V rámci reálné ekonomiky chyba zahrnovala nejen výrazné historické revize dat, ale i období globální finanční a hospodářské krize, jejíž (v moderní době bezprecedentní) rozsah nebyl nikdo schopný spolehlivě předpovědět. I z tohoto pohledu byla predikční schopnost modelu g3 velmi slušná a potvrzovala jeho praktickou použitelnost. Pro práci na novém modelu, kterou ČNB započala před několika lety, byla tudíž snaha o další vylepšení prognostické schopnosti jádrového aparátu jen jedním z důvodů.