Zatímco ruská armáda už tři měsíce vraždí Ukrajince na jejich vlastním území, ruský export do evropských zemí vzrostl o osm procent. Přebytek běžného účtu platební bilance Ruska činí za první čtyři měsíce roku 2022 sto miliard dolarů, což odpovídá výši ročního HDP Slovenska (a je to mimochodem mnohem více, než objem veškerých zabavených ruských aktiv na Západě v rámci všech sankcí).

Téměř všechny země Evropy přešly v tichosti na platbu za dodávky plynu v rublech. Raději se neodvažuji zeptat, jak jsme na tom my, neboť zjištění by mohlo být pro většinu občanů České republiky přímo trýznivé. Silácká pozice naší válečnické vlády nás pravděpodobně přivedla do situace, kdy Rusku (na první pohled) alespoň my žádné rubly neposíláme. K tomu je ovšem potřeba dodat, že veškerý plyn, který se u nás spotřebuje, z Ruska i tak pochází. My jej akorát nakupujeme v Německu, a to pak platí Gazpromu – v rublech...

Náklady na tento rohlík, jímž česká vláda opíjí své občany, jsou gigantické. Podle dostupných dat platí Němci Rusům za dodávky plynu do České republiky v přepočtu něco přes 6 Kč za kubík, avšak my za tento stejný plyn platíme Němcům cenu cca 25 Kč! (Viktor Orbán mimochodem pro Maďarsko vyjednal cenu cca 5,80...)

Energetická a ekonomická situace v naší zemi je šílená, ale vláda složená z pěti nesourodých politických subjektů pirátského typu (s pštrosí ODS v čele, která má před fantasmagorickými nápady svých koaličních partnerů hlavu raději konstantně strčenou v písku), jede na vlně nejlacinějšího babišovského PR a pokračuje v bezradném maláčování (dnes již spíše jurečkování), čímž celou situaci ještě zhoršuje.

S nejdražšími pohonnými hmotami a směšným kontrolováním pumpařů, jejichž marže jsou asi čtyřikrát nižší než daně, jimiž nám benzín a naftu zatěžuje stát, se stáváme mistry v ekonomickém sebepoškozování. Němci na nás královsky vydělávají a ruský rubl je nejsilnější za poslední čtyři roky. To už není totéž, co komunistická vláda Národní fronty. To je přímo vláda Národní sebevraždy. A to si ještě od těch Němců nakoupíme za desítky miliard nové tanky, které k ničemu nepotřebujeme – bez výběrového řízení. Není už té lásky k EU (neboli k Německu) příliš?

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause