Jedním z těch, kdo na deficity demokratických principů v současném tzv. euroatlantickém prostoru po léta soustavně upozorňuje, je emeritní český prezident Václav Klaus. Proto dnešní četba pochází právě z jeho, už víc než pět let staré, avšak nijak nezastaralé knihy My, Evropa a svět. Sám Klaus hned v úvodu píše:

„Směřování dnešního světa se odchyluje od hodnot a principů, jakými jsou svoboda, tržní hospodářství a parlamentní demokracie, kterých jsme rychle dosáhli na počátku 90. let. Tento neutěšený stav mne trápí a vidím jej nejen v naší zemi, ale také v Evropě a celém západním světě. Proto název knihy My, Evropa a svět. Tento text jsem záměrně napsal až v posledním roce svého prezidentování. Zdůrazňuji to, neboť jsem chtěl knihu vydat před jeho ukončením, ještě do jisté míry svázán s prezidentskou funkcí. Nejsou to žádné paměti, na ty se ještě necítím, ale je to vážné zamyšlení nad uplynulými dvěma desetiletími. Toto období bylo pro mne - stejně jako pro miliony lidí v naší zemi - vytouženou érou života bez těžkého krunýře, kterým nás svazoval, brzdil a tlumil komunismus. Název My, Evropa a svět je snad až příliš ambiciózní. Jsem si vědom, že to, co mohu v této knize postihnout, jsou jen zlomky toho všeho, co se v dnešním, rychle měnícím se světě děje.

To jsou slova uvozující v mnoha ohledech jedinečnou knihu bývalého presidenta. Ten vypustil do světa už knihy počítané do desítek. Z velké části jde o soubory příležitostných textů, článků, projevů či postřehů z cest. Mezi těmi se ale občas vyskytne text, který je ucelenou tematizovanou prací, jako byla například Evropská integrace bez iluzí, Modrá, nikoli zelená planeta nebo Kde začíná zítřek. Textem toho typu je právě kniha My, Evropa a svět.

Václav Klaus v ní podává svůj pohled na události a souvislosti z období polistopadového čtvrtstoletí, které považuje za stěžejní a ovlivňující nejen celou světovou a evropskou politiku, ale i život v naší zemi, která se po roce 1989 stala integrální součástí globálního společenství. Stačí si přečíst názvy jednotlivých kapitol, abychom věděli, co nás čeká. Pár příkladů za všechny:  Pád komunismu, Rozpad Sovětského Svazu, Sjednocení Německa, Jugoslávská tragédie, Rozdělení Československa (a jeho měny), Raketový vzestup Číny, Jedenácté září aneb past, do které nás vlákal terorismus, Referendum o Evropské ústavě ve Francii, Finanční a ekonomická krize lez 2008 - 2009 a její důsledky či Arabské jaro. Klaus v jednotlivých textech předkládá svůj pohled na uvedené události a zejména dopady, které tyto události měly či mají na život naší vlasti.

Tuto historizující a rozsahem dominantní část knihy ovšem autor z obou stran doplnil dvěma texty jiného typu. V úvodu se zamýšlí nad posunem, který Evropa, svět i my sami prožíváme v oblasti politické filosofie i praxe. Jak se, jednoduše řečeno, mění naše realita na cestě od socialismu před rokem 1989 přes snahy o budování kapitalismu v 90. letech po návrat k jinému socialismu, bruselskému, zejména v průběhu poslední více než dekády. Tento oddíl je pro knihu zásadní a určující, a proto právě z něho také čerpáme dnešní ukázky.