Že z toho nejste moudří? Předpokládám, že to byl záměr. Toto je totiž citace z propagačního textu, kterým je uváděna na trh nová kniha Benjamina Kurase Deník zamilovaného viruse.

Totiž, nová… Jde o přepracovanou a aktualizovanou rozhlasovou hru uvedenou poprvé v německém překladu v Saarländischer Rundfunk v roce 1988. Tou dobou dlel Kuras napevno v Anglii, kam emigroval po r. 1968 a jako mnoho tehdejších „politických“ si v zásadě už ani nepředstavoval, zda bude možný někdy návrat domů. Proto lze chápat jeho poněkud patafyzickou „mimozemšťanskou humoresku“, jak nazývá knížku Deník zamilovaného viruse, jako metaforu někdejších pocitů exulanta, který přijal občanství, zvyklosti a záliby nové vlasti, ale také podobenství o světě jako takovém. Nadto dnes poznamenaném slovem a pojmem virus jako stigmatem naší doby.

Kurase samozřejmě známe jako publicistu a spisovatele výsostně politického, nesmiřitelného odpůrce všech dnešních postmoderně módních absurdit typu genderismu, homosexualismu, migrace, rasismu naruby, bezhlavého levičáctví a sociálního inženýrství (mj. v knihách Jak přežít padouchy, Jak zabít civilizaci, Pohřbívání svobody, Soumrak bílého muže atd.). Zapomíná se ale, že Kurasovo psaní má v sobě často spoustu humoru, byť velmi po anglicku suchého a někdy vyloženě černého. Koneckonců, kdo chce, ať se přesvědčí sám. Deník zamilovaného viruse mu k tomu poskytne bezpočet příležitostí. Jako vstupní ochutnávku vám dnes předkládáme dvě kapitoly. Věřím, že budou dobrou pozvánkou k přečtení knihy celé. Stojí to za to.