Ona ambicióznost spočívá v sousloví „úvod do…“. Naznačuje totiž, že by kniha měla otevřít celý široký vějíř subtémat, která spadají do oblasti bezpečnosti lidí, lidstva. Zároveň však autor sám sebe hned v podtitulu koriguje: Jde zde sice jednak o kompendium, o němž hned v úvodu řekněme, že je velmi komplexní a postihuje maximum ohledů a faset dané problematiky, ale zároveň, jak praví podtitul, jde o „nekonvenční pohledy na minulost, přítomnost a budoucnost lidstva“. Přičemž podtrhněme slovo „nekonvenční“, je důležité pro celé pojetí Sakova uvažování a vyčleňuje ho z nudné a propagandisticky jednostranné (a tím de facto nebezpečné) linie různých sociálních a politických inženýrů, kteří by rádi ovládali naše mysli, náš rozum, naše životy. Jak už před víc než třiceti lety výstižně napsal americký médiolog Neil Postman (pro nekonvenčnost jeho názorů byl svými kruhy už tehdy rovněž odmítán a ostouzen), dnes už nejde tolik o nápodobu Orwellova podobenství 1984. Velmi rychle se řítíme do pasti popsané Aldousem Huxleym v knize Brave New World. Při četbě Sakovy nové knihy si tento fakt nejednou citelně uvědomíme.

Sak člení svůj Úvod do teorie bezpečnosti podle logického klíče. Nejprve vymezí pojem a kontext bezpečností vědy a její předmět, jímž je bezpečí a bezpečnost lidstva a rizika či hrozby, které jí brání či brzdí. A protože autor je sociolog, nepřekvapí, že se na problematiku dívá očima této společenské vědy, samozřejmě s vedlejšími poukazy na kontext psychologický, politologický, kybernetický, atd. A také mediální, a to je jeden z hlavních důvodů, proč si knihu v našem cyklu připomenout.

Směr bezpečnostních rizik a hrozeb, vnitřní a vnější bezpečnost

Ohrožení entity (míněn člověk jako jedinec či – pro naše potřeby převážně - lidské společenství, pozn. pž.) můžeme rozlišovat ve vazbě na vnější prostředí. Rozlišujeme vnější a vnitřní ohrožení bezpečnosti. Hrozby a rizika mohou souviset se samotnou entitou, kdy resultátem procesů a jevů uvnitř entity mohou být hrozby a rizika. Uvnitř entity dochází ke konfliktním situacím a konfliktům funkcí… Příkladem je rodina, která je častěji rozbita zevnitř než zvenku, tudíž více čelí vnitřním hrozbám a rizikům než vnějším.

K ohrožení vně entity dochází z vnějšího prostředí entity, zdrojem hrozeb a rizik jsou jiné entity, prostředí či systém, jehož je entita součástí. Jedná se o ohrožení bezpečnosti entity z vnějšího prostředí, tedy jinými entitami. Příkladem může být v sociálních entitách fenomén moci. Moc je vázaná na konkrétní sociální subjekty a diferenciace moci a mechanizmy distribuce moci jsou charakteristikou sociální entity. Nositelé moci cítí ohrožení z vnějšího prostředí, ale hrozba pro nositele moci je tím větší, čím blíže je konkurenční ohrožující subjekt blíže centru moci. Moc je nejvíce ohrožena ze svého nejbližšího okolí. Boje o moc se odehrávají především v epicentru moci a nikoliv na mocenské periferii entity. V epicentru moci se nachází „černá díra“, v níž dochází za naplnění určitých předpokladů ke zhroucení moci.

Jedinec a systém

Politický systém představuje rozložení moci ve společnosti, způsob její distribuce a reprodukce. Sociální struktura společnosti je diferenciací sociálních statusů jedinců, skupin, vrstev a tříd a tato sociální struktura zásadně ovlivňuje mocenskou či politickou strukturu společnosti. Každý jedinec a další subjekty se na moci podílejí diferencovaným způsobem podle svého místa v sociální struktuře, podle svého sociálního statusu.