Již 77 let naše generace nezná hukot letících bomb, jekot sirén, nářek umírajících, nevidíme zoufalé matky a ani plačící děti… Přesto tomu tak vždy v Evropě nebylo.

Před 77 lety se Spojenci na Jaltě dohodli o poválečném rozdělení světa. Německo na jaře 1945 mlelo již z posledního. Rudá armáda osvobozovala koncem roku 1944 první slovenská města a v březnu 1945 bylo již zcela zřejmé, že Československo bude v drtivé většině osvobozeno Rudou armádou. Podobně jako Polsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko… Ale na rozdíl od těchto, převážně agrárních zemí měl mít vstup Rudé armády do Prahy zásadní vliv na poválečný vývoj v Evropě. Československo totiž mělo, jako jeden z mála států v Evropě, zcela zachovalý zbrojní průmysl. 25. března 1945 bylo několik týdnů před koncem války. Vzlétly letecké svazy.

Pražané ještě nezapomněli na nepovedený americký únorový nálet na Prahu se stovkami mrtvých, s tisíci zraněných. Přesto 25. března 1945 se Praha stala terčem dalšího amerického náletu, jehož cílem byly především průmyslové oblasti Prahy. Náletem trvajícím přes hodinu, byly postiženy zejména Vysočany, Libeň, Kbely, Letňany, Čakovice, zvláště vysoce ceněné zbrojovky. Náletu se zúčastnilo 300 letounů, na samotnou libeňskou část ČKD bylo svrženo 108 těžkých tříštivých bomb ve váze 500 kg. Podobně, jako v únoru i v tento den musela Praha opět sčítat své padlé.