Již 77 let naše generace nezná hukot letících bomb, jekot sirén, nářek umírajících, nevidíme zoufalé matky a ani plačící děti… Přesto tomu tak vždy v Evropě nebylo.

Před 77 lety se Spojenci na Jaltě dohodli o poválečném rozdělení světa. Německo na jaře 1945 mlelo již z posledního. Rudá armáda osvobozovala koncem roku 1944 první slovenská města a v březnu 1945 bylo již zcela zřejmé, že Československo bude v drtivé většině osvobozeno Rudou armádou. Podobně jako Polsko, Maďarsko, Rakousko, Rumunsko… Ale na rozdíl od těchto, převážně agrárních zemí měl mít vstup Rudé armády do Prahy zásadní vliv na poválečný vývoj v Evropě. Československo totiž mělo, jako jeden z mála států v Evropě, zcela zachovalý zbrojní průmysl. 25. března 1945 bylo několik týdnů před koncem války. Vzlétly letecké svazy.

Pražané ještě nezapomněli na nepovedený americký únorový nálet na Prahu se stovkami mrtvých, s tisíci zraněných. Přesto 25. března 1945 se Praha stala terčem dalšího amerického náletu, jehož cílem byly především průmyslové oblasti Prahy. Náletem trvajícím přes hodinu, byly postiženy zejména Vysočany, Libeň, Kbely, Letňany, Čakovice, zvláště vysoce ceněné zbrojovky. Náletu se zúčastnilo 300 letounů, na samotnou libeňskou část ČKD bylo svrženo 108 těžkých tříštivých bomb ve váze 500 kg. Podobně, jako v únoru i v tento den musela Praha opět sčítat své padlé.

Obětí na lidských životech dle matrik bylo celkem 369, dalších 416 osob bylo zraněno. Sto budov bylo srovnáno se zemí, dalších 1200 poškozeno. Cíl náletů byl jasný, měl být zničen československý průmysl, aby nepadl „Rusům do rukou“. Pražské průmyslové objekty nebyly jediné, které byly před koncem války Američany zničeny. Zničena byla také plzeňská Škodovka, ta dokonce 25. dubna 1945, tedy pouhých 10 dnů před vstupem americké armády do města. V té době již pospíchaly proudy německých vojáků do amerického zajetí, přesto letouny vzlétly a zničily tuto pýchu československého průmyslu. I zde, vedle materiálních škod, byly opět stovky mrtvých, raněných.

I po 77 letech vyvolávají tyto nálety otazníky. Proč do té doby továrny nerušeně vyrábějící válečnou produkci, se staly před koncem války cílem náletů? Československo připadlo dle závěrů z Jalty do sféry vlivu SSSR. Rozhodla tedy Jalta, nebo strach ze Stalina?

Dnes, v době válečného dění na Ukrajině se tyto události nerady připomínají. Historici, ale i samotní politici rozpačitě mlčí. Je to již 77 let. Lidská paměť slábne a pamětníci již převážně nežijí. Přesto to varování zde je. Válka není hrou u počítače. Tak jako před 77 lety, také nyní ulicemi Ukrajiny kráčí smrt, houkají sanitky, lékaři bojují se smrtí. Děti neznají hřiště, nechodí do školy, není jim dopřána radost z pohybu… Miliony běženců hledají bezpečí. Pro svět je to další vážné varování. Někdo moudrý kdysi řekl: „Válka je selháním politiků“. Na obou stranách.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele