Kácíme pomníky hrdinů, oslavujeme ty nepatřičné. Mějme úctu k těm, kteří obětovali své životy za naši svobodu. Zároveň nepodléhejme manipulaci s dějinami, jednou nás dějiny za to potrestají!

Před několika lety jsem dostal nepodepsaný článek, autor měl možná jen lidský strach se pod něj podepsat. Rozumím, dnešní doba hrdinům nepřeje. Ten dopis mne zaujal, připomněl tragédii této vesnice. Ověřil jsem si fakta, ta hrůza se opravdu stala, kdo dnes ale o ní něco ví? Jako spoluúčastníci na tomto zločinu jsou uváděni tzv. vlasovci. Podle jiných pramenů jde o kozácký prapor ve službách Němců. Velký rozdíl nevidím. Proto tuto událost připomínám. (Více ZDE)

Zákřovská tragédie v roce 1945

Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejhorším zločinům. Jeden z mnoha takových, které se staly na konci války, je vražda devatenácti zákřovských občanů. Pod záminkou, že Zákřov (nedaleko Přerova) je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí fašisté se svými rusky mluvícími spojenci v jejich službách (kozáci, či vlasovci?) proti Zákřovu 18. dubna 1945 vražednou akci. Byla to msta za prohranou válku… blížilo se totiž účtování.

Vesnice Zákřov byla zapálena. Následně prováděli vlasovci drancování, loupení a zatýkání. Muži starší 50 let byli propuštěni, ostatní - v počtu 23 - byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezda. Zde byli dva dny "vyslýcháni", biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a rozbitými obličeji, odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Stalo se tak vpodvečer 20. dubna. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy zastavili, přivezli německého faráře p. Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést. Němci a vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli české mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili benzín, a pak vše zapálili, mnohé oběti umíraly ještě zaživa... Dlouho se plížil dusivý dým lesy a údolím. Místo bylo střeženo, nikdo tam nesměl. Doma zatím příbuzní mrtvých marně - po prožitých hrůzách - čekali na návrat svých manželů, otců, synů a bratrů. Bylo jen několik dnů do konce války. Na prahu svobody zde bylo zavražděno 19 mužů a chlapců.

Za týden 26. dubna 1945 již vítalo Brno své osvoboditele z Rudé armády, naopak v Zákřově pohřbívali své blízké…

Od nás tyto oběti očekávají, že nezapomeneme!

Zavraždění:
Calábek Josef (45 roků) Zákřov
Marek Josef (43 roků) Zákřov
Marek Drahomír (17 roků) Zákřov
Švarc František (43 roků) Zákřov
Švarc Vladimír (16 roků) Zákřov
Ohera Jan (40 roků) Zákřov
Plánička Jan (35 roků) Zákřov
Závodník Miroslav (23 roků) Zákřov
Závodník Jaroslav (21 roků) Zákřov
Glier Antonín (18 roků) Zákřov
Ohera Oldřich (37 roků) Zákřov
Bém Vlastimil (19 roků) Tršice
Wolf Otto (18 roků) Tršice
Pazdera Jan (32 roků) Doloplazy
Přikryl Klement (32 roků) Doloplazy
Jahn Josef (18 roků) Velká Bystřice
Švec František (26 roků) Velká Bystřice
Musil Josef (30 roků) Bystrovany
Žák Jaroslav (24 roků) Brno

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele