Pokusil jsem dát exministrovi vnitra námět k zamyšlení a odpověděl jsem mu:

"Nechci polemizovat, spíš jeden, jediný malinký námět:
Problém není v dlouhodobé NEJEDNOTĚ, ale v dlouhodobém NESJEDNOCOVÁNĺ.
Rozdíl je podstatný. NESJEDNOCOVÁNĺ začíná hluchotou."

Asi jsem hodně naivní, čekal jsem alespoň formální odpověď. Nedočkal jsem se jí. Místo toho příšel druhý dopis. 9. února. O jeho obsahu informovala média, například i-Dnes (ZDE).

Začal jsem ho číst a nevycházel jsem z údivu. Pak jsem si ho přečetl ještě dvakrát, téměř doslova s lupou v ruce, a z údivu jsem nevyšel. Posuďte sami. Zde je v plném znění:

"Vážená přítelkyně, vážený příteli,

obracím se na Tebe tentokrát nikoliv jako statutární místopředseda, ale jako kandidát na předsedu naší strany. Rád bych Ti krátce objasnil důvody, jež mne přiměly k rozhodnutí přijmout tuto kandidaturu.

Mojí hlavní ambicí jako zastupujícího předsedy bylo dovést stranu k mimořádnému sjezdu a učinit vše proto, abych stranu ekonomicky a organizačně stabilizoval. To se povedlo! Zároveň jsem doufal, že se objeví silná, rozhodná a sjednocující osobnost, která bude schopna ČSSD změnit a vést. Bohužel, nikdo takový se neobjevil . Jsem rád za ten veliký zájem o funkce ve vedení strany. Svědčí to o tom, že jsme dostatečně silná a sebevědomá strana a máme vůli se poprat se současnou kritickou situací.

U žádného z kandidátů ale nevidím vlastnosti, jež sociální demokracie dnes potřebuje nejvíce. Jde o dostatek životních zkušeností, manažerský talent, chuť pracovat a rozhodovat, vůli řešit kritické situace a odvahu říkat nepříjemné věci. Nevidím nikde ani silnou vizi toho, co, jak a pro koho má ČSSD v dnešním světě reprezentovat. Nevěřím na hladké a prázdné fráze o sjednocení. Nevěřím, že nás spasí, když za každou cenu vstoupíme do vlády a pár našich lidí dostane auta s řidičem. To je málo!

Dnešní ČSSD potřebuje ve svém čele ze všeho nejvíce krizového manažera, jenž se bude straně a jejím problémům věnovat na sto procent! Řada členů mi v posledních měsících dává najevo, že takovým krizovým manažerem jsem já. Jsem sociální demokratem ve třetí generaci a cítím odpovědnost za budoucnost této nejstarší české politické strany. Zejména proto jsem přijal výzvu našich členů, abych kandidoval na předsedu ČSSD!

Chci, ať je mezi námi od počátku jasno. Nemám ambici osobně zasednout v příští vládě. Jsem přesvědčen, že nový předseda ČSSD má sedět v Lidovém domě a pracovat na tom, aby se do ČSSD vrátil zpět život, chuť měnit svět a pomáhat těm, kteří si sami pomoci nemohou. Nedílnou součástí jeho práce musí být každodenní osobní kontakt s Vámi ve všech českých a moravských regionech. V případné vládě mohou sedět jiní, expertů máme dost. Ale pouze tehdy, když to pro ČSSD, její program a její prezentaci bude důstojné!

V ČSSD je totiž třeba už druhý den po sjezdu začít měnit řadu věcí, které se nestanou jen proto, že to někdo řekne ve svém kandidátském projevu. Vše je třeba tvrdě odpracovat! Je třeba změnit stanovy, zjednodušit komunikaci, dát prostor členské základně. Je třeba lépe hospodařit, zaplatit dluhy. Abychom oslovili voliče, musíme začít vést permanentní kampaň a mluvit jedním hlasem. Musíme se stát stranou jistot, nikoliv jen dávek. Musíme se začít bít za rodiny s dětmi. V dnešní době musíme za každou cenu udržet proevropské směřování naší země. A k tomu nás už letos čekají komunální a senátní volby, na něž musíme napnout všechny naše síly! Je toho opravdu hodně, co nové vedení ČSSD bude muset odpracovat, jinak strana nepřežije. A to se nedá dělat, když sedíte od rána do večera na ministerstvu. Věřte mi prosím, mám s tím čtyřletou osobní zkušenost!

Souhrn svých plánů, s nimiž se ucházím o kandidaturu na předsedu ČSSD, přikládám k tomuto dopisu. Budu rád, když si je přečtete, případně mi napíšete, co si o nich myslíte. Dovolte mi, abych zde zdůraznil dva momenty. Prvním je politické směřování naší strany. Jsem přesvědčen o tom, že je třeba otočit kormidlem sociální demokracie ostře doleva. Vznikli jsme jako levicová strana a náš největší úspěch jsme zažívali, když jsme se nebáli prosazovat levicové principy. Naopak, je třeba si přiznat, že v politickém středu pro nás není dostatečný prostor. Ten dnes vyplňují nejen populisté, ale i různé nové politické subjekty, které jsou dnes atraktivnější než ČSSD. Jako předseda ČSSD budu chtít, abychom přestali ideově bloudit a vrátili se ke svým programovým kořenům. I proto budu usilovat, abychom měli dobrý vztah s prezidentem republiky, jehož vnímám jako bytostně levicového politika. A pokud hovořím o dobrých vztazích, pak tím myslím vyvážené vztahy postavené na vzájemném respektu.

A o tom je i druhá poznámka. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že ČSSD musí velice opatrně zvažovat, s kým bude připravena diskutovat podporu či účast v případné vládě. Na tu poslední vládní spolupráci jsme nehezky doplatili. A je třeba neopakovat staré chyby. Před nedávnem jsem zaslal naší členské základně informaci o podmínkách, s nimiž budu chtít vést případná vládní vyjednávání. Klíčovou nepřekročitelnou podmínkou je, vedle prosazení našich programových bodů, neúčast trestně stíhaného politika ve vládě. To jsme slíbili voličům a to je třeba dodržet. Rád bych jádro těchto podmínek předložil k posouzení sjezdu, aby nové vedení dostalo od členské základy jasný mandát a jasné mantinely. Můžeme si dovolit podporovat jen takovou vládu, jež bude v souladu s našimi principy a za kterou se nebudeme stydět. Jinak je lepší být v opozici!

Vážená přítelkyně, vážený příteli,

děkuji Ti za čas, jenž si věnoval těmto řádkům. Za pár dní nás čeká sjezd, jenž rozhodne o další budoucnosti strany, kterou společně tvoříme. Chci Ti slíbit, že udělám vše pro to, abychom se za tuto budoucnost nestyděli a abychom na ČSSD opět mohli být hrdi!

Milan Chovanec"

Vezměte do rukou lupu a čtěte řádek po řádku. Snažte se tam najít náznak či alespoň náznak náznaku položení otázky: Proč se ČSSD dostala do současné situace a kdo za to nese odpovědnost? – Nenajdete tam ani otázku a pochopitelně ani odpověď.

Může se někdo, kdo není schopen elementární reflexe stavu, nazývat jedinou vůdčí osobností, která připadá v úvahu, jediným možným krizovým manažerem? Pokud vím, první věc, kterou učí manažery na vysoké škole v souvislosti s krizovaým manažmentem, je, že musí udělat analýzu příčin špatné situace firmy.

Možná, že má Chovanec pravdu, pokud jde tragickou personální situace v užším okruhu současného vedení strany. Pak je ovšem potřeba se ptát, kdo ji zavinil, a hledat řešení situace v širším okruhu těch, kterým osud sociální demokracie v ČR není lhostejný.

Považoval jsem za samozřejmé, že při projednávání personálních otázek každý z uchazečů, kteří chtějí být při nápravě stavu, vystoupí se svým pohledem na příčinu současného stavu. Podle toho by nové osobnosti měly být vybírány. Pokud to pro některé není samozřejmostí, tak je situace mnohem horší, než jsem se domníval. Doufám, že většina delegátů sjezdu si tuto samozřejmost uvědomuje a neudělá na sjezdu, který bude rozhodovat o přežití ČSSD, ostudu sama sobě.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele