Teprve dvě osoby, kterých si velmi vážím, protože umí používat rozum, mně pomohly. T. Haas a T. Spencerová. Prostřednictvím Facebooku a Parlamentních listů, tedy těch médií, které Drahoš považuje na nepřítele demokracie.

Tomáš Haas na svém facebookovém profiolu 13.4. píše:

"Proč lžou?

A proč naši novináři ty lži tak zaníceně šíří?

Rusko prý vetovalo rezoluci Rady bezpečnosti, která žádala o vyšetření plynového útoku na civilní obyvatelstvo.

Je to lež.

Rusko vetovalo návrh rezoluce, která, která sice po vyšetření volala, ale ještě před tím než nějaké vyšetřování začalo, označuje Syrii jako viníka a volá ji k odpovědnosti.

Dokonce i americká CNN podává fakta o resoluci:

"Russia vetoed a UN resolution condemning the killings, believed to have been carried out with sarin gas, and calling on Moscow ally Syria to cooperate with an international investigation of events on the ground."

Ten návrh nevolá po vyšetření útoku, volá po vyšetření Syrského útoku.

Rusko naopak volá po vyšetření případu a obrací se na k tomu určené instituce OSN se žádostí o vyšetření.

Těch lží už snad bylo dost i na náš tisk.

Lžou a uráží každého, kdo není ochoten tu lež spolknout.

Typická reakce, tentokrát od bývalého novináře Martina Schmarze:

"Kremrolky se rozčilují, že chemický útok v Sýrii se musí napřed vyšetřit. Mazané. Rezoluci o vyšetření tohoto zločinu Putin vetoval... Hlava XXII na ruský způsob".

Lže, Otočil to o 180 stupňů a podává to otočené.

O povýšeném tónu a urážkách nemluvě.

Považují nás za blbce a už se tím ani netají."

O něco později píše tamtéž:

"Opět se na mně "pravověrní" rusofóbové rozčilují a slétají se jako vosy na pivo.

Prý nikdo neobviňuje Asada předem, to je ruská propaganda, kterou rozšiřují "kremrole" jako já..

Ale zpráva OSN to říká jasně, pánové a dámy.

Americká delegátka ani text návrhu rezoluce (autory odmítnutého návrhu rezoluce jsou USA a jejich partneři, Velká Británie a Francie) za vyšetřování incidentu považuje vyšetřování Syrie. O Asadově vině podle ní není pochyb.

A jak řekla ve svém prohlášení americká zástupkyně Nikky Haley, současná předsedkyně Rady bezpečnosti, Spojené státy Asadův režim sledují: "Spojené státy váš režim a jeho akce sledují. Na vaše výmluvy už nebudeme brát zřetel. Radím vám, abyste si toto varování vzali k srdci”.

Jak objektivní by bylo vyšetřování v tomto duchu, zahájené a vedené touto filosofií?

Ovšem paní Haley řekla ještě něco, něco co v různých obdobách známe a slýcháme i u nás doma: "V textu obsažené informace jsou zjevné: Asadův režim musí povolit úplný přístup vyšetřovatelů, (což mimochodem Asad přislíbil hned první den po incidentu, který zůstal dosud nevyšetřován, je přeci zjevné...).

"Kdyby Asadův režim nenesl vinu, vyšetřování by jej vyvinilo".

Jistě. Když jste nic neprovedli, nemáte se čeho bát.

A Sýrii přeci nikdo neobviňuje."

Zde se T. Haas odvolává na:

https://www.un.org/press/en/2017/sc12791.doc.htm

Haasův rozbor doplnila T. Spencerová o podstatný detail:

"Rusko nicméně – současně s Tillersonovými rozhovory v Kremlu – v Radě bezpečnosti OSN vetovalo (už po osmé) rezoluci o Sýrii, nyní konkrétně požadavek na prošetření okolností chemického útoku v Idlíbu. Nesouhlasilo s tím, že rezoluce odsuzuje jediného "obvyklého podezřelého", tedy Sýrii, a zcela opomíjí vyšetřování na místě samotného útoku, které Damašek nemá ani pod kontrolou, tedy na Idlíb, který ovládají Al-Káida s Tureckem v zádech. Nejdříve důkladně vyšetřit a poté přijímat rezoluce, trvá na svém Rusko."

Celý rozhovor s T. Spencerové je skvělý a stojí za přečtení.

Připomenu ještě jednou klíčový moment:

"opomíjí vyšetřování na místě samotného útoku, které Damašek nemá ani pod kontrolou, tedy na Idlíb, který ovládají Al-Káida s Tureckem v zádech"

Pokud umím používat rozum, tak ne Rusko, ale USA a spol. blokují vyšetřování zločinu. Tj. přesněji jimi prosazovaná rezoluce blokuje vyšetřování zločinu na místě, na kterém se zločin stal. Otázka pak zní. Čí přístup k vyšetřování chemického útoku nepřímo vypovídá o tom, kdo je skutečný pachatel? Obsah rezoluce navržené Británií, způsob jejího obhajování při jednání v Radě bezpečnosti, odmítání návrhu Ruska podle mě dává dostatečně jasnou odpověď.