Ruská politika zůstane pravděpodobně pro každou novou spolkovou vládu zahraničně politickým problémem číslo jedna.

Angela Merkelová uplatňovala dvojí strategii - nátlaku a dialogu. Armin Laschet, kandidát křesťanských demokratů na kancléře, je zastáncem pokračování této strategie. Stejně jako sociální demokraty by ho nikdy nenapadlo zpochybňovat plynovod Nord-Stream 2 v Baltském moři. Merkelová na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekla: "Z molekuly plynu nelze poznat, zda je přepravován po zemi nebo po moři. V tomto ohledu je v pořádku, že se tento projekt uskutečňuje." Zelení naopak považují ropovod za víc než jen transportér molekul, ale za politickou chybu, která posiluje Putina a oslabuje Evropu. Tento postoj se nezměnili ani poté, co německá vláda dosáhla dohody s USA o plynovodu Nord Stream 2. Liberální FDP dočasně vyzvala k přerušení výstavby. Bude zajímavé sledovat, pokračuje komentátor na Tagesschau, jak se skeptici zachovají, pokud se stanou součástí vládní koalice, ale plynovod bude dokončen. Alternativa pro Německo a strana Levice jsou jednoznačně pro nejměkčí ze všech možných směrů vůči Moskvě. Nejtěžší je tak to se Zelenými. Küstner přitom nevyloučil, že během volební kampaně budou znovu vytaženy staré tweety kandidáta CDU Lascheta. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 hovořil o "všeobecném protiputinovském populismu" v Německu a nebyl to jediný výrok, který mu vynesl pověst "Putinova tlumočníka".

Pokud jde o Čínu, zjednodušeně řečeno, je zde patrný stejný vzorec jako v případě Ruska: jsou to zase především Zelení, kteří volají po zpřísnění kurzu, zejména pokud jde o pojmenování porušování lidských práv. CDU a SPD s největší pravděpodobností podpoří přístup k Číně ve stylu "business as usual". Jednání s Čínou, která je zároveň soupeřem i partnerem, však bude i nadále představovat balancování na hraně: USA si rovněž přejí, aby Německo bylo ve vztazích s Čínou důraznější. Tendence nechat zemi hodně projít je nejvýraznější u strany Levice a AfD. V obou případech však není postoj uvnitř strany tak jednoznačný jako v případě Ruska.

Pokud jde o politiku vůči Evropské unii komentář ARD upozorňuje, že AfD má ve svém volebním manifestu jako cíl "Dexit", tedy vystoupení Německa z EU. To přesto, že její předseda Jörg Meuthen a čestný předseda Alexander Gauland před tím naléhavě varovali, ale strana je neposlechla: To by ji přivedlo do situace, kdy budou muset toto vysvětlovat. Pro všechny ostatní strany může zůstat silným Německem pouze Spolková republika začleněné do EU. Jak křesťanské strany CDU/CSU, SPD, Zelení a také FDP chtějí ještě více posílit akceschopnost Evropy tím, že pro některá rozhodnutí pozastaví princip jednomyslnosti. Evropa je mimochodem snad jediným tématem, v němž by kandidát CDU Laschet, který vyrostl v trojmezí Cách, mohl vystoupit ze stínu zahraniční politiky Merkelové. Na rozdíl od Lascheta nebyla dlouholetá kancléřka nikdy považována za zapálenou Evropanku, zdůrazňuje Küstner .

A co NATO? Strana Levice již dlouho volá po jeho rozpuštění a chce jej přeměnit na "systém kolektivní bezpečnosti s účastí Ruska", jak to nazývá ve svém volebním manifestu. Bude obtížné najít pro to koaliční partnery, protože nikdo jiný NATO nezpochybňuje. V otázce peněz se však názory liší: CDU/CSU a FDP se výslovně hlásí k dvouprocentnímu cíli a obnovily svůj dlouhodobý závazek vydávat na obranu dvě procenta výkonu ekonomiky, zatímco Zelení to odmítají. Zajímavé je, že SPD, která je v této otázce rozdělená, již cíl výslovně neodsuzuje, jak to činila ve volebním programu z roku 2017. I když se Bundeswehr po ukončení mise v Afghánistánu vrátí ke svým kořenům obrany země, aliance s NATO a zahraniční mise zůstanou - k nelibosti strany Levice. AfD není tak zásadová, i když považuje současnou misi, na které se Německo účastní v Mali, za špatnou.

Všechny ostatní strany nadále považují zahraniční mise za nezbytné i když Zelení - tradičně - nejvíce zápasí sami se sebou. Mimochodem, je pozoruhodné, že Zelení ve svém aktuálním volebním manifestu zmírnili svůj dlouhodobý odmítavý postoj k ozbrojeným dronům, poukazuje komentář ARD na Tagesschau. V určitých situacích by mohly vojáky chránit lépe, a mnozí v tom vidí i signál pro CDU, aby případná koalice neměla ztroskotat kvůli bezpečnostním otázkám. Uvnitř strany by to však stále mohlo způsobit turbulence uzavírá svou úvahu Küstner, zkušený novinář , který vedl rozhlasové studio ARD v Dillí a Bruselu než nastoupil v její ústřední redakci.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele