Méně však odstranění jezdecké sochy rakouského císaře Františka I.(1768-1835), která byla odhalena v roce 1850 jako součást Krannerovy kašny Hold českých stavů v parku na novém nábřeží  (dnes Smetanově) na Starém Městě Pražském. V českých vlasteneckých kruzích to vzbudilo krajní nechuť  protože byl symbolem potlačování našich národních snah a liberálních zásad. Karel Havlíček Borovský mu věnoval dokonce  epigram „Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba“. V červnu 1919 necelý rok po vzniku ČSR  v atmosféře zúčtování s Habsburky  byla jeho socha odstěhována do lapidária Národního muzea  a reinstalována teprve až v roce 2003 z iniciativy tehdejšího starosty městské části Prahy 1. Stalo se tak v tichosti a bez reakce veřejnosti pro kterou to byla zřejmě až příliš vzdálená historie.

Zatím co byla alespoň zachována  kašna, zcela odstraněn byl pomník rakouského polního maršála českého původu Josefa Václava Radeckého z Radče (1766-1858). Ten byl považován za jednoho z předního vojevůdců 19.století, který se podílel na porážce napoelonské armády.  Obnovil  rakouskou moc v severní Itálii a téměř až do smrti byl generálním guvernérem pro podřízené Království lombardsko - benátské. Pomník byl odhalen na Malostranském náměstí až po jeho smrti, aby  byl zcela odstraněn v roce 1919 na základě italského protestu, že šlo o krvavého utlačovatele národně osvobozeneckých snah sjednocující se země. Pomník o váze deseti tun byl rozebrán a rovněž přenesen do lapidária Národního muzea. V současné době „Spolek Radecký Praha“ se snaží obnovit pomník a podařilo se mu získat podporu významných osobností, církevní i akademické oblasti. Velká jezdecká socha maršálka však stojí na vídeňské Okružní třídě. Zdejší politici se však nevyhýbají měnícím názorů na význačné osobností což se stalo v případě památníku proslulého vídeňského starosty Karla Luegera(1844-1910)  odhaleného v roce 1916. Na jeho vídeňský pomník  sto let poté byla umístěna vysvětlující tabulka odmítající jeho antisemitskou  politiku.

Nejvíce pomníků bylo v Praze zničeno německou okupační moci mezi nimi i památník legendárního velitele  legií v Rusku plukovníka Josefa Jiřího Švece (1883-1918). Pomník mu byl postaven v Praze „Na Pohořelci“ a nacisté jej odstranili a odeslali do Německa k roztavení a  sokl byl uložen ve vokovické vozovně. Socha byla však nalezena nepoškozena a vrácena zpět Spojenci do ČSR, ale než mohla být znovu instalována došlo k únorovému převratu. Osoba Švece ale byla rovněž nepřijatelná nastolené nové moci a již v roce 1949 byla socha roztavena a její podstavec rozdrcen. Jeho obnovou se zabývá Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova a zhotovený model je vystaven v Muzeu T. G.Masaryka v Lánech.

Po osvobození v roce 1945 byl zlikvidován pomník  pruského polního maršála Kurta  von Schwerina (1684-1757), který padl u Štěrbohol v bitvě u Prahy proti vojskům Marie Terezie. Na památku zde vznikl v roce 1895 jeho pomník a kolem něho vojenský hřbitov, který byl exteritoriálním německým územím. V červenci 1945 byl v ovzduší osvobození od nacistické okupace pomník i s hřbitovem srovnán se zemí.  V roce 2000 byli exhumováni padlí vojáci a   při příležitosti 250.výročí bitvy instalován pomník na jejich paměť.  Rok poté zde byla na žádost rodiny Schwerinů umístěna pamětní deska na  památku padlého polního maršála, když vedl útok svých vojsk.

Nejkurióznější je  pak osud největšího skupinového evropského pomníku sovětského generalissima Gruzince Josifa Vissarionoviče Stalina – Džugašviliho (1878-1953) postaveného na Letné v letech 1955 až 1962.  Původní základní kámen byl v roce 1949 byl umístěn v ose nad tehdejším Švermovým mostem, ale vlastní stavba zahájena tři roky poté nad Čechovým mostem. Odhalen byl však teprve po smrti diktátora pouhých několik měsíců před tím co nové sovětské vedení odhalilo jeho zločiny. Trvalo však ještě sedm let co jeho iniciátoři vedení KSČ se  rozhodlo  tento nejnákladnější pomník v dějinách našeho státu zbořit. Pomník o výšce patnácti metrů a váhy 17 tisíci tun musel být odstřelován několik týdnů a jeho drť uložena na dno Vltavy. Od roku  1991 na jeho místě stojí pohyblivý metronom demonstrující pomíjivost času.

V souvislosti s diskusí kolem Koněvova pomníku předseda ČSSD Jan Hamáček v televizní diskusi konstatoval, že  osobnosti v různých historických obdobích mohou být rozdílně hodnoceny,  ať jde u nás i o Jana Žižku nebo Karla IV.  Jak známo někteří historici poukazují, že husitský vojevůdce  byl  lapkou  pod jehož velením docházelo k zločinům a  ničení především náboženských památek,  Karel IV. odpovědný za pogromy na Židech.

K odstraňování pomníků může na příkladu Spojených států docházet i v demokratické společnosti jak se stalo v posledním desetiletí s konfederačními představiteli. Tomu se nevyhnul ani jižanský hlavní generál Robert Edward Lee (1807-1870)jehož pomník byl po 133 letech v roce 2017 odstraněn v New Orleansu.   Nic mu nepomohlo že za druhé světové války byl název amerického tanku M3 veden pod jménem Lee a po válce pojmenována jaderná ponorka USS Robert E.Lee. Jak pravil Cicero „Tempora mutantur et nos tamur in illis“ – Časy se mění a my se měníme s nimi.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele