Zdá se vám to neuvěřitelné?

Vítejte v otevřené multikulturalistické Evropě 21.století, ve společnosti, kde se ctí „diverzita“, práva menšin a to i těch, které prokazatelně ohrožují bezpečnost původní populace.

Jak je možné, že se několik set nelegálních migrantů (více ZDE) dostane násilně pomocí plamenometů za hranice svrchovaného státu, popálí policisty a nejsou vyhoštěni?

Síť „neviditelných zákonů“, iniciovaných politickými neziskovkami

Je to možné a důvodem je zase jako již poněkolikáté neochota západoevropských elit konat a samotná legislativa zabraňující vracení těchto násilníků zpátky za hranice do Maroka.

Ve španělské enklávě Ceuta (na severu Afriky) již delší dobu nelegální migranti usilují o překonání šestimetrového plotu. Tu s větším, tu s menším úspěchem. Ještě do října minulého roku, pokud se tak stalo, byli okamžitě vráceni španělskou policií zpět za plot zpátky do Maroka.

Ale pak začaly fungovat neziskovky, jakmile se tento postup dozvěděly, v tomto případě Evropské středisko pro ústavní a lidská práva (ECCHR), prostřednictvím dvou migrantů podaly žalobu proti Španělsku (oficiálně tuto žalobu podali samozřejmě uprchlíci, kteří nejspíš ani neuměli ani psát).

A co přesně konstatoval Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku?

„Dlouhodobá praxe vytlačování uprchlíků na vnějších hranicích EU je protiprávní.“ (podrobněji ZDE).

Verdikt Evropského soudu má katastrofální následky, poněvadž jeho usnesení je nadřazeno i samotným španělským zákonům. Migranti ví moc dobře, že stačí se dostat za plot, odtud již je policisté nemohou dostat zpátky.

Jaký paradox, dříve se o svrchované území tvrdě bojovalo, chránilo se, dnes se agresoru ustupuje. Přední činitelé západoevropských vlád a představitelé nejvyšších evropských institucí přijímají takové zákony, které společnost znehybňují a zapříčiňují tak absenci efektivního použití bezpečnostních složek v krizových momentech jako byl výše zmíněný ve španělské Ceutě.

Ochrana vnější hranice – jen změnou legislativy

Ale nejde jen o tento izolovaný případ, jde o ochranu vnější hranice, termín, který slyšíme dnes a denně skloňovat různými politiky. To samé je totiž na moři. Jakmile je plavidlo mimo výsostnou (pobřežní) oblast (více ZDE) více než 12 námořních mil, platí mezinárodní právo, ženevské úmluvy, podle nichž je protiprávní plavidlo zavézt migranty zpátky k africkým břehům, aniž by proběhlo azylové řízení.

Proto pašeráci zavezou plavidlo, přesněji člun na moře za hranici výsostných vod a pak už se volá neziskovkám, přesněji „zachraňuje“ prostřednictvím kapitánů neziskových lodí. Rozdíl mezi pašeráky a neziskovkami na moři se tak značně stírá.

A půjdeme-li dál, nedávný summit EU vyhlašující ochranu vnějších hranic za prvořadou prioritu (ZDE) je také jen proklamatorním plácnutím do vody.

Je to podobná situace, jako kdyby do vašeho bytového domu s 20 majiteli bytů tekla voda, na „summitu“ majitelů domu byste vydali prohlášení o nejvyšší prioritě zadržení vody před domem, ale nic jiného byste již neučinili. Následkem by byla neustále přitékající voda do domu.

A to je přesně dnešní situace v oblasti nelegální migrace. A přitom řešení je jednoznačné:

Změnit zákony, legislativu, nejrůznější nařízení a zastaralé ženevské konvence.

Jenže k tomu je potřeba vůle a chuť ke změně a tu dnešní bruselští a západoevropští politici nemají.

Použití plamenometů a násilí ze strany nelegálních migrantů ve španělské enklávě Ceuta je tak lakmusovým papírkem, jak dnes funguje v praxi ochrana hranic EU a vůbec celého evropského prostoru, kdy jednotlivé státy, přesněji jejich bezpečnostní síly jsou paralyzovány sítí nesmyslných zákonů, ustanovení a nařízení ze strany nejrůznějších institucí jako je Evropský soud pro lidská práva nebo samotné EU tak, že ochrana vnějších hranic se stává nesplnitelnou.

(autor je organizátorem internetové petice Za podporu tradičního manželství mezi mužem a ženou, s jejímž textem se můžete seznámit a podepsat ZDE)