Na začátku 50.let minulého století, kdy  komunistický režim rozpoutal v našich zemích teror, se ústy komunistických pohlavárů „kalila ocel“ a soudruh Urválek ji dokázal kalit opravdu razantně.

Paní doktorka Válková si chudák nevšimla, že bývalý řvoucí prokurátor se na její odborné práci připodepsal a jak dále sdělila v médiích, ani pana doktora Urválka neznala. Jeho minulost, jeho procesy, i když vystudovala právní fakultu.

Sice 99% populace při vyslovení jména Urválek začala i za dob jejích studií blednout (nikoliv závistí, nýbrž strachem), ale buďme k vyjádření paní doktorky shovívaví a věřme jí její neinformovanost. A dokonce ani na té chodbě dotyčného ústavu, kde začátkem 80.let vypracovala tu odbornou práci, doktora Urválka, odborníka na vykonstruované procesy, nepotkávala. Škoda, mohl paní doktorce předat řadu zkušeností, které by možná ve své pozdější kariéře využila.

Úřad ombudsmanky, korýtko pro kariéristky

Se slzou na víčku následně v nejobjektivnějším médiu v naší zemi celému národu sdělila, že nebude kandidovat na ombudsmanku. A prozradila, jak se již na kandidaturu těšila. Vždyť již v současné funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva začala nenápadně prosazovat přijetí Istanbulské úmluvy, jednoho z nejzrůdnějších dokumentů bortící rodinné uspořádání zaváděním genderových nenormálností a zřízením neodvolatelného nadnárodního orgánu, obdobě norského Barnevernetu, který je znám svými hrůznými metodami svévolného odebírání malých dětí.

Ale buďme k paní doktorce spravedliví, jiní mladší kandidáti (určitě s těmi správnými názory) „příležitost“ prokázat svůj charakter nezbytný pro vykonávání této funkce neměli.

Smysl úřadu ombudsmana

Dostáváme k meritu celé kauzy, všechna média i široká veřejnost se soustředí na výběr osoby pro vykonávání funkce, nikoliv na smysl samotného úřadu ombudsmana.

Smysl tohoto úřadu má spočívat v napravování nedostatků vybraných úřadů ve vztahu k občanům.  Má se zaměřovat hlavně na svévolné jednání na základě podnětu od osob, jež se cítí být poškozeny jednáním určitého úřadu.

A zde nastává první velký problém, již sama definice cítí být poškozeny je více než problematická a poslední ombudsmanka paní Šabatová tento úřad dokázala přeměnit na kladivo neomarxistů rozbíjející nutná pravidla a z nich vyplývající povinnosti  nezbytné pro fungování některých institucí.

Nejkřiklavějším případem je případ nošení hidžábu somálské studentky, která byla ve své zemi tak pronásledovaná, že po příjezdu sem k nám stačila prosazovat islámské právo nosit svůj oděv i na střední zdravotnické škole. Po odmítnutí ze strany vedení školy paní ředitelkou úřad ombudsmanky „práskl kladivem“ a rozjela se právní žaloba, kterou podala „pronásledovaná“ somálská studentka.

Posun od obhajoby jednotlivců k prosazování ideologie

Agenda ombudsmanky se tak místo obhajoby práv osob postižených úřady soustředila spíše na prosazování ideologie práv různých „utlačovaných“ menšin.

Úřad ombudsmana se tak bezděčně zpolitizoval, což určitě nepřispělo k jeho dobrému kreditu u naší společnosti. Úřad možná pomohl některým jednotlivcům za dob transformace naší země, kdy pan doktor Motejl jmenovaný do této funkce byl garantem vysokého morálního kreditu dotyčné instituce, jenže v současné době již množství a počet témat nutných řešit ubývá. A co platí pro každý úřad na světě, platí i pro úřad ombudsmanky. Jeho vedení se bude snažit zdůvodnit smysl jeho existence. Pokud témata a kauzy nemáte, musíte je hledat nebo alespoň uměle vytvářet, tím se zviditelňujete a toto zviditelnění vám může pomoci nasednout do výtahu pozdějších funkcí nejrůznějších bruselských a evropských struktur (Rada Evropy aj.).

Fungování úřadu ombudsmanky pod vedením paní Šabatové dokázalo jediné, že jeho existence je naprosto zbytečná.

Určitě zazní argument pro zachování úřadu ombdsmana, protože v celé vyspělé Evropě tento úřad existuje. Takže my nemůžeme být výjimkou. A určitě na pořad dne vystoupí zákony stanovující existenci úřadu ombudsmana. Tady odpovím jednoduše, není nic jednodušší než tyto zákony zrušit. V posledních letech se ukazuje, že ne každý zákon přicházející z EU je pro naši republiku přínosný a pokud není, měla by být naše reprezentace schopna si prosadit jeho zrušení.

Dnes již úřad ombudsmana, placený z našich daní, ztrácí smysl své existence, proto by měl být bez ohledu na výběr možné kandidátky zrušen.

Robert Troška