Roman Pokorný: Pozitivní emoce rozdává Jiří Suchý a jeho Semaforu stále s velkou vervou. S lepším marketingem by se z nich mohlo radovat daleko víc lidí

22.09.2019 10:43 | Zprávy

„Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem,“ prohlásil kdysi Jan Werich. Je tomu ale při „srážce“ s chytrým člověkem, s kulturní legendou přesně naopak? Po setkání s ní odcházíte opravdu s dobrou náladou a s přesvědčením, že na světě je hezky?

Roman Pokorný: Pozitivní emoce rozdává Jiří Suchý a jeho Semaforu stále s velkou vervou. S lepším marketingem by se z nich mohlo radovat daleko víc lidí
Foto: jiri-suchy.eu
Popisek: Jiří Suchý

Určitě to platí pro návštěvníky dnes dejvického divadla Semafor, kde hraje, zpívá i vypráví Jiří Suchý. Opravdová legenda české kultury. Legendou není ale kvůli věku, i když mu bude letos v říjnu už 88 let. Jeho současný Semafor totiž nabízí z mnoha pohledů to, co jinde v divadle nemáte šanci poznat. Pozitivní humor, lásku k češtině a hlavně neutuchající osobní charisma hlavního protagonisty Semaforu. I proto odcházejí ze Semaforu návštěvníci také dnes s upřímnými úsměvy, s pocity, že jeho poetika a humor dokáží nejen pohladit, ale i vyléčit naše rozhádané a současností často poničené duše. Zvláštních klidných tváří a spokojených usměvavých lidí vycházejících po dvaadvacáté hodině ze Semaforu, si už všimli i pejskaři, kteří zde venčí své čtyřnohé miláčky. Je zde v tu dobu opravdu jiné a příjemné klima, říká nahlas jen tak mimochodem jeden z nich. Jak typické je, že pár metrů od současného sídla Semaforu v Dejvické ulici stojí socha maršála Koněva vyvolávající v těchto dnech tak konfliktní a negativní emoce.

Málokterá osobnost české kultury ovlivnila během více jak šedesáti let své umělecké kariéry naši kulturní scénu, jako se to podařilo Jiřímu Suchému. Během šedesáti let uvedl v Semaforu skoro sto představení, napsal texty k 1 400 písním a hudbu k 500 písním. Svými písňovými a divadelními texty obohatil český jazyk. I o tom se mluví v novém celovečerním dokumentu Olgy Sommerové, který bude mít příští týden v kinech premiéru. Film Jiří Suchý – Lehce s životem se prát se věnuje umělcovu životu hlavně z pohledu minulosti. Suchý by si ale rozhodně zasloužil daleko větší pozornost také z pohledu divadelní současnosti.

Marketing vládne světu, politice, byznysu, ale i kultuře. Zatímco o Nabarveném ptáčeti, filmu režiséra Marhoula je slyšet snad každý den, a to k radosti tvůrců filmu úplně zdarma, hlavně zásluhou veřejnoprávní televize a rozhlasu Velké pozornosti se zde také pravidelně dostává Dejvickému divadlu a dalším souborům. O StarDance víme už skoro úplně všechno, i když tato taneční show ještě ani nezačala, na propagaci stále nových muzikálů jsou produkcí vyčleněny neskutečné peníze, doslova se bojuje o každé křeslo v divadle.

Naproti tomu Semafor dnes pracuje téměř v ilegalitě. Bez marketingu, bez reklamy. I proto nebývá divadlo vždy úplně vyprodané. Navíc, zatímco na pražské muzikály často nevalné úrovně stojí lístky kolem osmi set, do Semaforu na legendu české kultury dostanete za dvě stovky a méně. Semafor je sice podporován granty z pražského magistrátu, naposledy získal kolem sedmi milionů, proč se ale magistrát, anebo Praha 6 více nepostará také o marketing o propagaci „své“ scény? Asi pro hádky primátora s premiérem Babišem a vypovídání smlouvy s Číňany, anebo stěhování sochy Koněva, na to není čas.

Přesto Semafor existuje a jeho představení jsou opravdovým balzámem klidu a poezie v dnešním rozhádaném světě. Dvojnásobně to například platí pro představení Čochtanův divotvorný hrnec, kde se Jiří Suchý „spojuje“ s původními autory muzikálu Voskovcem a Werichem. Jeviště, kde vládne vedle Suchého i jeho dlouholetá divadelní partnerka Jitka Molavcová, je dokonale propojené s hledištěm, a to tak, že například na kýchnutí jednoho z diváků reaguje Jiří Suchý uprostřed dialogu pohotovým „pozdrav pán bůh“. Je toho ale samozřejmě mnohem více jak vzniká nenapodobitelná atmosféra v divadle legendy, která hraje stále prostě na plný plyn. Vědí to i jiní herci, kteří se objevují v Semaforu vedle Jiřího Suchého. Například populární zpěvák skupiny Chinaski Michal Malátný, anebo Lucie Černíková, známá z jedné televizní reklamy, z mnoha muzikálů, televizního seriálu, ale hlavně jako zpěvačka Semaforu. Semafor se pro ni stal mimořádným dnes už skoro dvacetiletým uměleckým dopingem.

„Dnes považuju Semafor za svoji divadelní rodinu. Moc si toho vážím, je tam bezvadná atmosféra. Radost, kterou každý večer předáváme rozesmátému publiku, funguje i v zákulisí. Jiří Suchý i Jitka Molavcová jsou mé velké vzory, obdivuju jejich vitálnost, co vše zvládají i jak jsou autentičtí. A ten jejich smysl pro humor a souhra ve dvojici! Prostě zázrak, přírodní úkaz. Složení publika je opravdu pestré, od pamětníků až po děti. A zajímavé je, že čím mladší publikum, tím bouřlivější reakce. Což je důkazem toho, že chytrý a poetický humor nestárne a podobně nastavené lidi pobaví a pohladí po duši,“ svěřila se Lucie Černíková nedávno v rozhovoru pro Novinky.cz.

Jiří Suchý je skutečnou legendou a je jen škoda, že z jeho humoru, moudrosti a poetiky, se neraduje ještě více diváků než může v Semaforu. Vejde se sem 184 diváků, a ne vždy je vyprodáno. „On už je zkrátka takový, i v civilu odpoví na každou banální otázku vtipně a neotřele,“ řekla o něm Lucie Černíková. A v tom je právě jeho současná síla. Za sebou má neuvěřitelně úspěšnou kariéru, přesto se rozhodl ji dále na prknech dejvického Semaforu rozvíjet. Jeho nadhled, humor a neuvěřitelná vitalita by prospěla nejednomu našemu politikovi, a to nejen z magistrátu a z Prahy 6.

Někdy se říká, že úroveň národa se pozná i podle toho jak si váží svých uměleckých legend. Žijících i nežijících. V případě Semaforu Jiřího Suchého na tom nejsme zas až tak špatně. Dotace z magistrátu Semaforu významně pomáhají, což je dobře. Chtělo by to jen přidat ještě pár korun na marketing. Bez toho se dnešní kultura už opravdu neobejde.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

senát

V tom, že teď senát funguje jako automat na podpisy s vámi souhlasím. Jak dlouho ale myslíte, že to bude trvat? ANO teď sice poprvé aspoň částečně uspělo, ale pořád je to málo. Čím to podle vás je? A upřímně, kdyby ANO bylo vládní stranou a současně mělo v senátu většinu, nemyslíte, že by to byl ste...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Robert Troška: Proč vyhrál Trump

15:16 Robert Troška: Proč vyhrál Trump

Nejen ekonomika, ale také otevřené hranice a kulturní války rozhodly o volbě Trumpa Pokroková média…