Zní to bolševicky, že? Jenže on ten stát, co má problémy je také můj. Jezdím po jeho silnicích (ještě, že mám off road auto!), vychovává plátce mé budoucí penze (snad budou umět více, než pěstovat obilí pro Čínu) a bude mi léčit rakovinu, když jí onemocním. Prostě rád přispěji na něco, čeho také vlastním kus. Problém je v tom, že chci mít kontrolu nad jeho výdaji. Konečně, jako každý spolumajitel.

Socialismus v nás vychoval pocit, že , kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Jakžtakž to ale bolševikům vycházelo, neb měli drakonické tresty za každý ukradený pytel cementu (rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví). Zlodějně to nezabránilo, probíhala na všech úrovních. Leč nikdy nebyla tak institucializovaná jako nyní. Dnes se nijak netají, ba bere se jako přirozené, že politici mají svůj podíl z většiny obchodů, které "posvětí". Jak přešli od všimného k jednotkám až desítkám procent z obratu, stát odumírá. Ale ruku na srdce, v tomhle marasmu se každý snažíme optimalizovat daně, získat nějakou tu dotaci či sociální dávku. Ti, kdo takovou šanci nemají, jsou naštvaní. Není však jisté, že by se v případě přiblížení se "ke korytu" zachovali jinak. Prostě směřujeme jako civilizace ke konci, jak se to třeba podařilo dříve Římanům. Ne tak Asie, myslím, že se můžeme zrovna tam poučit.

Nežádám za korupci přímo trest smrti, ale vrátil bych se k praxi, že okrádání státu by mělo být závažnějším a více trestaným činem, než okradení bližního. To proto, že jednotlivec se brání efektivněji, stát proto musí více strašit. samozřejmě to musí platit pro všechny a ne jen nepřátele nějakého politika. Ne, že by třeba v Číně korupci vyřešili (tam patří přímo k národní tradici) ale bojují s ní tvrdě,o Singapuru ani nemluvě. Stát bychom měli přebudovat tak, aby se zvýšila jeho efektivita a zamezilo se výstřelkům. Třeba, aby v horní sněmovně neseděli podobní politici jako v dolní, ale měli by tam být odborníci dílem jmenovaní za nepochybné zásluhy třeba prezidentem, dílem nepřímo zvolení přes nezpochybnitelné instituce (Akademie věd, univerzity), dílem zástupci krajů (geografická vyváženost). Podstatou změny je nezávislost na okamžité popularitě a nutnost být zase brzo zvolen a pomáhat straně ve volbách různými předvolebními nesmysly. Tato horní komora by měla dohlížet na zachování základních parametrů státu od plurality až po vyrovnaný státní rozpočet. Zcela volná soutěž politiků v současném systému totiž vede ke korupci voliče (ano, za rozkradení státu si můžeme i my různými nesmysly, kterými nás "obdarovali"). Taková komora by neměla přicházet s návrhy zákonů, měla by však mít moc blokovat výstřelky mnohem efektivněji- například u klíčových zákonů může být přehlasována jen dvěma třetinami Poslanecké sněmovny. Konečně guvernéra centrální banky také nevolí lidé (představte si, co by musel chudák naslibovat!).

To ale není klíčové. Podstatné je, že asi nastal čas náš stát a s ním i západní civilizaci přebudovat tak, aby byla schopná čelit budoucím výzvám (jak z Asie, tak třeba od islámských zemí). Cílem je racionalizace státu, zvýšení osobní zodpovědnosti občana a zajištění kvality státních služeb odpovídající příjmům (zejména infrastruktura, vzdělávání, zdravotnictví a bezpečnost). Nechápu, proč nemohou být takřka všechna výběrová řízení veřejná včetně smluv a dodatků. Má-li být stát můj, musím jako spoluvlastník vidět do jeho výdajů. V éře internetu jsou mnohé výběrové komise na nákup papíru do tiskárny směšné. Řiďme stát jakou soukromou firmu nás všech. S takovým státem se bude možné ztotožnit. Vzít ho jako svůj. A pak ho podpořit i svými penězi. Logicky bohatší mohou přispět více aniž by "přišli na buben". Nikdo přece nechceme vidět naši civilizaci na kolenou. Posílat soukromé peníze ale do černé díry nefunkčního státu nikdo nebude. To bude lépe si je schovat na cestu třeba do Asie, pokud bude prosperovat.