Tato obava není výrazem nějaké nezkušenosti vedení KDU-ČSL, zapřičiněné mládím jejich členů, jak téměř blouznil jeden z komentátorů v nedávné televizní debatě. Řekl bych, že právě naopak, podívám-li se na možná vůbec nejstaršího politika na naší parlamentní scéně Jana Kasala, kterému je 62 let, nebo vysokých krajských politiků Stanislava Juránka, kterému je 57 let, nebo Romana Línka, kterému je 50 let. To nejsou žádní nezkušení politikové, ale naopak lidé, kteří s nebezpečím majorizace v té či oné podobě mají své zkušenosti.  

Například na celostátní úrovni se kdysi snažila Klausova ODS v koalici majorizovat Luxovu KDU-ČSL, a tak to pokračovalo v různých kombinacích. Problém je ovšem širší, než se zdá na první pohled. V třístranné koalici je možné používat čistě většinové rozhodování, ale pouze v tom případě, že všichni tři její členové budou rovnoprávní či alespoň se budou vzájemně uznávat za rovnoprávné členy.  

V dnešním případě tomu tak ovšem není. Hlavně spolu jednají ČSSD a ANO a stavějí KDU-ČSLvelmi často před mezi sebou dohodnuté věci, a pokud se lidovci nějak brání, jsou všelijak zpochybňováni. A to se nezmění. Takže KDU-ČSL nezbývá nic jiného než se bránit této dnešní a velmi pravděpodobné budoucí majorizaci. Jenže to není snadné.  

Právo veta je z jiného soudku. Je to právo, které bývá zaváděno ve společenství subjektů, které jsou si zcela rovnoprávné, jako příklad lze uvést právo veta ve stálé Radě bezpečnosti OSN, kde zasedají vítězové druhé světové války, nebo Evropskou radu, kde sedí nejvyšší zástupci v zásadě suverénních členských států Evropské unie. Právo veta pro jednu malou politickou stranu, která byla sice přizvána do koalice se dvěma volebně velkými stranami, které ji ale mohou kdykoli vyhodit z jednání o složení vlády, je právo v podstatě neadekvátní a nepřijatelné.  

Pro KDU-ČSL jsou tedy jen dvě možnosti. Buď hledat nějaké nové cesty, jak majorizaci zabránit, nebo nejít do této koalice, což by bylo asi nejlepší. Své zasádní priority zde neobhájí, což se už dostatečně ukázalo. A dopadnout jako zelení, kteří kdysi vstoupili do koalice s Topolánkovou ODS, není asi lákavá vyhlídka. Zelení nedokazali téměř nic prosadit ze svých programových priorit a zaplatili za to vysokou cenu v podobě odlivu voličů a skončili nakonec nadlouho mimo parlament.  

KDU-ČSL by měla více myslet na většinu svých voličů, které tolik nezajímá, zda budou ve vládě či nikoli, ale to, aby někdo na politické scéně hájil křesťansko-demokratické hodnoty. Byť ve ztížených podmínkách.