Takže EK posílá jeden audit za druhým, vše skoro tajné, evropská ombudsmanka vyzývá EK, aby byl zveřejněn jakýsi, opět tajný, dopis, který Babiš kdysi na téma střetu zájmů dostal a celá ta podivná hra dostala nádech osobního tažení proti Babišovi. Tak kdo vlastně má tu pravdu? EK, která tvrdí, že Babiš postupuje nesprávně, nebo Babiš, který tvrdí, že veškerý majetek vložil do svěřenského fondu a dál jej prokazatelně neřídí?

Český občan z toho všeho musí už být zmatený, někteří jsou i znechucení. O rozlousknutí se proto pokouší česká vláda a to žalobou u Soudního dvoru Evropské unie na postup Evropské komise. V zásadě je to nejsprávnější řešení, pokud spor rozhodne nezávislý soud. Problém, který ale v poslední době u tohoto soudu (SD EU) zjišťujeme, je to, že některá rozhodnutí jsou doslova politická a žádné právo neodrážejí. Týká se to především problematiky migrantů, ale i jiných podivných rozsudků. Česká vláda se proto vystavila riziku, že výsledek bude motivován obdobnými zájmy, protože Evropská unie už dávno není prostorem platného práva. To se používá, jen když se to hodí, a když ne, tak se výklad klidně přizpůsobí politickým potřebám. Všichni, kdo žili v socialismu si tyto triky dobře pamatují.

Česká vláda se sice rozhodla správně nechat soud rozhodnout spor, který českou veřejnost už dlouho otravuje. Jenomže skutečný problém je úplně někde jinde. Dotace v EU by měly jít pouze a výhradně do veřejných staveb a na podporu lékařských výzkumů a jen dílem malým a středním podnikatelům. Pokud příjemcem dotací mohou být v celé EU i koncerny a velké podniky, pak je systém nesmyslný a pokřivený. EK vytýká Babišovi střet zájmů, ale tato instituce má především střet se zdravým rozumem a tento rozum naprosto prohrává. Bez ohledu na výsledek soudu v kauze Babiš se ukazuje že Evropská unie a její dotace jen křiví trh, škodí lidem a jsou začasté zdrojem nemalé korupce. Není divu, že Britové jí zacinkali klíči a škoda, že nikdo jiný nikde nemá ani sílu ani chuť tenhle skřípající dotační kolotoč zastavit.