Kápové z Evropské unie (EU) už předem vyhrožují, že o ničem jednat nebudou a bylo by to asi pochopitelné, kdyby jimi navržená smlouva byla pro Dolní sněmovnu britského Parlamentu přijatelná. Ale není ani pro vládnoucí koalici ani pro opozici, byť kritika předjednaného textu má své politické úhly. EU jednat údajně nebude, ale výtvor, který si sama schválila nikdo v Británii nepřijímá. Tak co tedy činovníci EU čekají? Že Britové jejich ultimátum přijmou? To se zřejmě nestane. A nestalo by se to u žádné země.

Johnson bude muset najít nové a neotřelé řešení. Otázkou na pořadu dne je nakolik mu „bratranec“, americký prezident Donald Trump, vyjde v tomto úsilí vstříc. Pochvalná slova jsou sice hezká, ale voliče zajímají jejich konkrétní životní podmínky a tvrdý odchod z Evropské unie se dílčím pádem na životní úrovni Britů podepíše. Dodejme, že na členských zemích EU také. Nikdy není nic jednostranného.

Připomeneme, že Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) založené  v roce 1960 mělo být konkurencí budoucí Evropské unie startující programem Uhlí a ocel už v roce 1950. Zakládajícími členy ESVO byla Velká Británie, dále Švýcarsko, Norsko, Švédsko, Rakousko, Dánsko a Portugalsko.  Zjednodušeně tedy Britové proti tandemu Francie-Německo. A Britové se svou v té době zestátněnou ekonomikou. Tento souboj mohli pouze prohrát a nakonec to také tak dopadlo.

Porazit osu Brusel-Paříž-Berlín chce nový přístup a Britové na to sílu sami nemají. Bez Spojených států jsou bez šancí. Přiznejme si ale, že Američané se na vývoj v EU dívají velmi zle, ostatně prezident Trump na posledním setkání s německou kancléřkou Merkel ji ani nepodal ruku a obloukem se jí vyhnul. O žádném spojenectví proto hovořit nemůžeme a platí, že britsko-americké vztahy byly vždy specifické a stejně tak platí , že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.
Pokud by Američané a Britové vytvořili jakousi „Atlantickou zónu volného obchodu“, pak by EU se svým stále stoupajícím dirigismem začala mít ještě větší hospodářské potíže než má dnes a její ekonomický podíl ve světě by se dále rapidně zmenšoval. Už nyní je pouhých 15 procent a to je pád značný. Co proto překvapuje, jak se evropský kapitál  na svém vlastním sebezničení ještě podílí a přispívá na podporu tzv. „proevropských“ stran, které už dávno nejsou proevropské. Kdyby byly Evropa by slovy Václava Havla vzkvétala a tomu tak zjevně není. Ostatně na zvolených funkcionářích EU je to jasně vidět. Oni se necítí být zvolení, ale vyvolení. Jako v nějakém feudálním státě. A podle toho politika EU i vypadá. Se všemi dnešními špatnými dopady na každý členský stát.