Poslední řešení navrhl stát (státní koruna), který projektem za čtyřicet miliard zajistí dopravu cestujících novým, zčásti tunelovým spojením (jakási obdoba metra) a s dokončením trasy vlaku do Kladna.  S prodloužením trasy metra A  na letiště se totiž už nepočítá, protože to je jiná, komunální koruna, a ta se bude investovat jinde.

Politika k pláči

Původní prodloužení trasy metra A až na pražské letiště bylo projektováno ve výši 17 miliard korun a to v době, kdy se trasa A dostavovala k Motolské nemocnici. Tato část metra, otevřená 6. dubna 2015, je posledním  dostavěným úsekem pražského metra.  Skoro monopolní projektant, firma Metroprojekt, zpracovala analýzu a v roce 2018 zvýšila cenu prodloužení trasy metra A na letiště na 26,8 miliard komunálních korun a termíny realizace protáhla na jedenáct let. (1). A to pro trasu, jejíž nemalá část měla vést nad povrchem.(?) Přiznejme, že to i socialismus stavěl rychleji. Stačí se podívat na historii výstavby tras metra z této doby. A protože město Praha se za posledních mnoho let už na nic kloudného dopravně nezmohlo, stát se rozhodl, že opráší projekt obsluhy letiště z devadesátých let s tím, že holt dnes vyjde třikrát dráž. Politika k pláči.

10 minut za 40 miliard

Za čtyřicet miliard státních korun si cestující na pražské letiště koupí 10 minut zkrácené jízdy, komfort přestupu ovšem nikoliv. „Vytvoření společného nástupiště pro metro a vlak, kdy by cestující při přestupu jednoduše přešli od vlaku do metra, by tak bylo technicky neproveditelné a brání tomu i bezpečnostní a další předpisy,“ uvedl Kamil Bednařík z Metroprojektu. (2). Na nové trase vydělají alespoň kladeňáci, jejichž doprava do Prahy se výrazně zlepší. A to je snad důvod, proč ve stavbě pokračovat, byť její faktické provedení asi hodně vyhovuje stavebním firmám, občanům totiž těžko.

Pražský okruh se mění na fikci Yetti

Všichni o něm hovoří, ale jen tak ho zřejmě nespatříme. Za výše utracených čtyřicet miliard by se dala postavit polovina chybějícího pražského okruhu a ten by Praze a všem, co do ní jezdí, (velká část jsou samozřejmě mimopražští řidiči), podstatně ulehčil více.  Nejen od dopravního přetížení, ale především od nekonečných kolon kamiónů,  smogu a alergie způsobujících nanočástic, které se z takové dopravy vytvářejí.

Jde o dlouhodobý problém spolupráce státu a Prahy

Neochota státu a města Prahy se dohodnout na čemkoliv smysluplném stojí nás všechny zbytečné peníze. Desítky let jsou realizované spíše méně důležité stavby, zatímco prioritní jsou mnohdy jen na papíře. Přínos tohoto konání je tak nízký, že by žádný soukromý podnikatel za takové projekty peníze nevydával. Ale ze státního či komunálního tečou peníze proudem i na stavby, které oprávněně vzbuzují u veřejnosti otazníky. Tato kritika nespolupráce padá na hodně vlád i mnohá již zmizelá vedení města Prahy. Problém je totiž dlouhodobý. Ale ani dnes to nevypadá, že by se věci měnily. Otázkou dne je proč tomu tak je, a kdy a nebo kdo to konečně změní.