Čeští bezdomovci

Čísla o českých bezdomovcích se rozcházejí od 70 tisíc do jedno sta tisíce. Nikdo jejich přesnou evidenci nevede a jde tedy jen o dohady. Nikdo se o jejich osud nezajímá, nikdo z TOP ani Žít Brno nehlásí, jaká opatření pro dobu mrazů navrhují, aby tito čeští občané v zimě nezemřeli. Nemají ani luxusní oblečení, ani mobily na rozdíl od přicházejících migrantů A přesto nejsou pro české politiky osobami, které si také zaslouží pozornost a pomoc. Podivné a nepochopitelné.

Neuprchlíci

Když už tak zpolitizovaná a nestoudná organizace, jakou je OSN označí jakéhokoliv migranta za uprchlíka, tak se právní svět ocitá doslova v rozvalinách. Pojem uprchlík se zdevalvoval pro jakéhokoliv chytráka, kteří přišel do Evropy za lepším a nezřídka bezpracným životem. I Žít Brno tento termín použilo pro migranty v Itálii, ačkoliv z žádné oblasti války či pronásledování nepřicházejí.

V této právně zcela pomýlené doktríně bychom mohli prohlásit za uprchlíka i takového Kájínka, který,  jak je známé, před svým omilostněním uprchl z věznice v Mírově. Proto můžeme konstatovat, že politika takových jako je TOP, či Žít Brno staví všechny hodnoty lidství naprosto tzv.“na hlavu“. Je to škodlivé a nebezpečné. Od zmiňovaných je to politika podivná a nepochopitelná.

Maminky samoživitelky

To, jak je hodnotí dnešní společnosti je více než zlé. Těmto ženám dluží otcové jejich dětí přes 13 miliard korun na výživném.  Jejich hanobení , že si za to mohou sami je stejně tak hloupé, jako obvinění, že každý krade. Neslyšíme ani slovo od Top, Žít Brno, ODS a jiných vítacích stran, jak hodlají pomoci malým českým dětem a jejich maminkám, když jejich otcové a partneři zvolili cestu sobectví, neodpovědnosti a požitkářství. Ani slovo Vítači neutrousí pro vlastní národ. Pro ně asi pochopitelně, nikoliv pro nás.

Uprchlíci

Pomáhat uprchlíkům se má a to bez dalšího. Skuteční uprchlíci jsou na tom velmi podobně jako zmiňovaní bezdomovci. Často jim opravdu jde o život a mnoho toho s sebou nemají. Propagandistické tažení osy Brusel-Paříž-Berlín a OSN, že každý je uprchlík škodí především těm skutečným uprchlíků. Škodí i zemím, kam je hodlají tyto špatné instituce doslova vecpat. Pokud tedy Top, Žít Brno a jim podobné vykřikují o pomoci cizím, musíme se ptát, jakou pomoc poskytli vlastním. Zda jejich horování za migranty není jen ovlivněno osobním politický a nebo dokonce finančním prospěchem od nějakých „sorosů“.  Takovým ale nenaslouchejme, protože to není politika podivná a nepochopitelná, to je politika proradná a odpudivá.