1. Proč je ochrana nájemníků dotčených rozhodnutím vlády o nouzovém stavu řešena na úkor vlastníků bytů a proč stát těmto osobám v nouzi odmítá pomoci? Víme, že za obvyklých podmínek nachází-li se jednotlivec či rodina v tíživé životní situaci a nejsou schopni hradit své náklady na bydlení, mohou požádat o příspěvek na bydlení, případně o doplatek na bydlení. Výše obou dávek závisí na situaci žadatele nebo posuzovaných osob. Příspěvek na bydlení se může čerpat, pokud bydlíte ve vlastním bytě nebo rodinném domě, v nájemním nebo družstevním bytě nebo v bytě ve vlastnictví manžela/manželky, pokud už nárok neuplatňuje on/ona. Příspěvek na bydlení je jednou z důležitých součástí systému státní sociální podpory a je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Stačilo okruh dotčených osob na stanovenou dobu nouzového stavu jen rozšířit, nikoliv problém doslova převalit na vlastníky bytů a učinit z nich nedobrovolné ručitele existečních problémů nájemníků, které samozřejmě žádný z pronajímatelů nezavinil.

2. „Nájemce neprodleně a bez zbytečného odkladu doloží pronajímateli absenci příjmů“. A to představuje jaký doklad? Vyjádření dosavadního zaměstnavatele? „Čestné prohlášení“ OSVČ, že nemá příjmy? Návrh MMR bude v reálu pro obě smluvní strany naprosto konfliktní. Jeho ukončení bude řešit soud, protože stát odmítl lidem pomoc v nouzi, ačkoliv ji jiným, a to přes padesát čtyři tisícům domácností poskytuje bez toho, že by tito byli zasaženi opatřeními proti pandemii?

3. Jak přišlo MMR na to, že ochranná lhůta musí trvat do konce května roku 2021? To se s termíny nouzového stavu zjevně neshoduje. Důvod této zcela extrémní lhůty rovněž pan Frček nevysvětluje ačkoliv píše, že ochrana je časově omezená. Jenomže extrémnost lhůty navrhované MMR nemá žádné věcné opodstatnění.

4. Za vrchol farizejství lze pokládat Frčkovo vysvětlení, že zákonem z dílny MMR je také stanovena nezbytná minimální ochrana pronajímatele, pokud by se v důsledku ochrany nájemce ocitl sám (tedy pronajímatel) ve značné nouzi. Pronajímatel podle MMR však může tuto ochranu uplatnit nejdříve po skončení nouzového stavu. (sic!) Zdůrazňuji, že jsou pronajímatelé pro které je příjem z nájmu jediným nebo nezbytným doplňkovým zdrojem obživy. A těmto lidem MMR vzkazuje, ať si rok na své peníze počkají? A žít budou z čeho? A na co jim za rok bude pohledávka, kterou z vysokou pravděpodobností nikdo neuhradí?

Pevně věřím, že tento zákon neprojde, protože je nejen návodový k neplacení nájemného a k zneužití nouzového stavu, ale dále proto, že zcela nevhodně MMR přenáší povinnost ze státu na vlastníky bytů ačkoliv k tomu není žádného rozumného důvodu, když příspěvek na bydlení má dávno stanovený zákonný rámec.

Ale v tom nejdůležitějším kritickém pohledu jde o to, že se ze strany MMR jedná o útok do ústavně garantovaného práva. To stanovuje právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) a dále stanovuje, že na výrazná omezení vlastnického práva se vztahuje čl. 11 odst. 4 této listiny, který stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Za náhradu!! A této ústavním pořádkem stanovené povinnosti se navrhovatelé z MMR chtějí vyhnout na úkor jiného a k tíži jiného, tedy způsobem, který je obzvláště zavrženíhodný.

(Vyjádření pana Frčka z MMR k problematice opatření schválených vládou, které se týkají ukončení nájmu, ZDE)