Naše soudy se v případě kauzy „Pitomio“ zachovaly směšně a je lhostejné, zda terčem úmyslného komolení jména se zrovna stal Okamura, neboť kdykoliv by se jím mohl stát jakýkoliv občan. Vždy to zůstane nepřijatelné. Kritika, a to i ta politická, musí mít přijatelné parametry. (Jenom mimochodem: TOMI je v překladu z japonštiny bohatství.)
Pokud se ale vrátíme k dehonestování Tomia Okamury, tak se od svých trapných kritiků liší především jedním unikátem. Je jediným, kdy v českém politickém ďolíčku dokázal postavit dvě politické formace a s oběma se dostal do Poslanecké sněmovny. To nedokázal ani Miloš Zeman (SPOZ), ani Václav Klaus starší s projektem Hlava vzhůru.
Trvalým problémem SPD a Okamury je fakt, že jeho hnutí má sice své skalní voliče, ale neoslovuje podstatnou část střední třídy, která je pro výraznější politický úspěch nezbytná. To proto, že Okamura nenabízí své odborníky k řešení společenských, často vážných problémů. Ve zdravotnictví, školství, dopravě, bezpečnosti a jinde. Pokud takové problémy voliče trápí, očekávají od stran a hnutí představení a nabídku těch, kteří přijdou problém řešit. Nemůže vše dělat jen předseda sám. A v SPD je problém výraznějšího zapojení odborníků zatím nedořešený. (3)
Podstatně mazanější jsou v tomto ohledu strany jako jsou Piráti či ODS, kteří své experty představují a voličům nabízejí. Zvláště u Pirátů to boduje u mladých lidí a nabízená levicová rychlost má pro ně své kouzlo. ODS se zase nebojí poskytovat svým expertům mediální prostor a řada z nich jej dobře využívá. Růst těchto politických subjektů je proto zákonitý, byť ODS zbytečně táhne dolů nesmyslné spojení se stranou TOP.
SPD zřejmě v podzimních volbách opět uspěje, navzdory veškeré účelové kritice. Ale zda dokáže toto hnutí oslovit širší oblast voličů, zůstává otázkou. Bez nabídky těch, kteří by mohli řešit celou řadu odborných problémů, zůstane nabídka kandidátů SPD širší veřejností nepovšimnuta. Jistěže o úspěchu deseti a více procent si mnohé „intelektuální“ formace mohou jenom nechat zdát, ale převzít odpovědnost za řízení státu chce přeci jen více, než mít charismatického předsedu, kterého zoufalí soupeři chtějí porážet trapnými urážkami, protože se na nic lepšího nezmohou.
Více se dozvíme za pár měsíců v čase odevzdávání kandidátek. Ostatně jména kandidátů nebudeme, my voliči, sledovat jen u SPD, některé již dnes ohlašované „hrůzy“ za jiná hnutí a strany budeme rovněž bedlivě zkoumat. Ať víme, komu se u voleb obloukem vyhneme.
Zdroj:
(1) ZDE
(2) ZDE
(3) ZDE
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV