Čeho se však prezident nevyvaroval, byly tradiční urážky oponentů, kdy je označil za „řevem se dorozumívající neandrtálce“. Prezident si nezaslouží, vzhledem ke svému chování na postu hlavy státu, označení homo sapiens sapiens, ale spíše zcela jiné.

Co prezident ve svém projevu národu sdělil? De facto nic. Pochválil se za jmenování vlády, kdy jako první porušil pravidlo, že ve vládě nebude nikdo s pozitivní lustrací, pochválil se za návštěvu Číny a urazil své oponenty přirovnáním k neandrtálcům.

Zároveň se vyjádřil, že je pro co nejhlubší kontrolu majetku zpětně a co nejtvrdší tresty pro ty, kteří nebudou moci zpětně prokázat čistotu nabytí majetku. Tedy populistické heslo, na které nejvíce slyší lůza, která by ráda trestala každého, kdo je majetnější než ona sama.

Je to věc, která je naprosto nepřijatelná. Netvrdím, že by neměl být potrestán člověk, který nabyl majetku nepoctivě, ale zde je řeč o retroaktivitě, tedy zpětné platnosti. Není povinností, aby kdokoli schraňoval účty x let zpátky, a tedy pak těžko bude prokazovat původ majetku.

Na koho by takové opatření dopadlo? Určitě ne na nepoctivce, protože by si dokázali nějaké potvrzení sehnat, ale právě na poctivce, kteří by jen měli smůlu. Nápad s retroaktivitou považuji za zcela zcestný a nesmyslný. Jak by řekl pan Werich, to je blbé, to se bude líbit.

Vize či aspoň nástin do dalšího roku se nekonal. Od prezidenta se národ dozvěděl de facto jen to, co se mu podle jeho vlastního mínění povedlo a s čím nesouhlasí. Ve svém projevu se stavěl do role známkujícího kantora vlády, což mu jednoduše nepřísluší.

Velice zajímavé srovnání novoročních projevů přinesly Lidovky. Vzaly prezidentské projevy od roku 1935 a spočítaly, kolikrát bylo v projevu použito „já“ a „jsem“, oproti „my“ a „jsme“. Vypovídá to hodně o vnímání funkce prezidenta jako představitele národa.

V roce 1935 končil TGM. Jednotného čísla použil 4x a množného jednou. Edvard Beneš měl 11 projevů v nelehké době okupace nacistickým Německem. Jeho projevy byly pojaty více osobně, jednotného čísla použil celkem 91x, ale množného 216x. Pro srovnání Emil Hácha měl projevů šest, jednotné číslo použil 9x a množné 31x.

U komunistických prezidentů byl povinný kolektivismus, takže tam míra vnímání úřadu prezidenta jako svůj pašalík namísto reprezentanta národa bylo nuceně pokřivená, a tedy nelze brát statistiku za bernou minci a obraz toho kterého prezidenta. Tím se dostáváme k Václavu Havlovi.

Václav Havel absolvoval celkem 12 těchto projevů. V nich použil jednotné číslo 106x a množné 312x. Václav Klaus je stále vnímán jako velký narcis, ale jeho projevy byly daleko méně pojaty jako proslovy jeho vlastní osoby a více jako představitele národa a hlavy státu. Já nebo jsem použil v deseti projevech 28x, nejvíce v posledním 7x, když vyhlašoval amnestii s abolicí. Množné číslo použil 172x, tedy 6x častěji.

Miloš Zeman přednesl zatím projevy dva a většina národa si přeje, aby jich více než pět nebylo. Zeman z tohoto srovnání vychází jako největší narcis, který se staví do pozice absolutního vladaře. Jednotné číslo Zeman použil za dva roky 40x a množné jen 6x.

K tomu si přičtěme prezidentovu snad až posedlost ruskou punkovou skupinou Pussy Riot, kterou Bůh a Zeman ví proč zamontoval do „zprávy o stavu země“. Fakt, že své oponenty nazval již zmíněnými neandrtálci, pak už jen dokresluje prezidentovu povahu a zálibu v urážkách těch, co s ním nesouhlasí.

Prezidentskému úřadu náleží jistá důstojnost a obávám se, že to Miloš Zeman doposud nepochopil. Prezident nemůže na veřejnosti vystupovat vulgárně a urážet kdekoho na potkání. Tohle chápal i tak jednoduchý až primitivní člověk, jakým byl Antonín Zápotocký.

Má-li prezident Zeman problém s pochopením, že úřad prezidenta přímo vyžaduje určitou míru důstojnosti a zodpovednosti, pak by bylo lepší, aby abdikoval a vrátil se na Vysočinu objímat stromy a opíjet se v tamní knajpě. Dokáže si snad někdo představit, že by královna Alžběta začala mluvit vulgárně nebo kohokoli ve svém projevu urážet? Zeman patří do páté cenové skupiny a čím dřív se tam vrátí, tím pro náš stát jen dobře. Nazývá-li oponenty neandrtálci, pak on je zcela jistě Andrtálcem.