Je tomu už 54 let, co první člověk okusil svobodu pohybu v nekonečném vesmíru, sám proti miliardám hvězd. Byť to bylo jen na 12 minut, byť to bylo jen necelých 500 kilometrů nad rodnou planetou. Jmenoval se Alexej Archipovič Leonov. Stalo se to v „pravěku“ pilotované kosmonautiky, 18. března 1965, 08:34:51 UTC.

Otevřít okno lidem je omamné

Leonov, chlapec původem z malé ruské sibiřské vísky Listvjanka v Kemerovské oblasti, otevřel cestu desítkám svých následovníků. Dnes nejsou výstupy kosmonautů do vesmíru ničím překvapivým a málokdy jsou dramatické. Patří například k běžné náplni práce posádky mezinárodní kosmické stanice ISS a na takové procházky se vydávají i ženy. Obtížné však bylo – být prvním. Bohužel, neúprosný osud povolává podle zákonů přírody na věčnost ony muže, kteří za dnes těžko pochopitelného rizika pootevírali lidem okna do vesmíru. V pátek 11. října dopoledne odešel do věčných kosmických dálek právě tento legendární sovětský kosmonaut, generálmajor Alexej Leonov, kolegy zvaný „Blondýn.“

Měl zatančit i moonwalk…

Zemřel muž, který se nesmazatelně zapsal do historie kosmonautiky svým prvovýstupem do volného vesmíru (Voschod 2, březen 1965) a posléze jako velitel posádky kosmické lodi Sojuz 19, která se v červenci 1975 v průběhu historického letu Apollo/Sojuz (ASTP) spojila s americkým Apollem pod velením Thomase Stafforda a položila tak základy budoucí spolupráce kosmických velmocí. Ano, to byl veterán tzv. 1. sovětského oddílu, mužstva z počátků pronikání do vesmíru. Dlouho se nevědělo, že byl svého času velitelem přípravy vybrané skupiny kosmonautů v programu „Luna“ a měl tak být i prvním člověkem na Měsíci. Američani, jak známo, ale právě před půlstoletím Sověty předběhli…Ještě v květnu stihl – byť už nemocen – oslavit své pětaosmdesáté narozeniny. Dnes tak z řad průkopníků kosmonautiky z éry letů kosmických lodí Vostok/Voschod a tedy l. oddílu či americké Sedmičky Mercury zůstávají mezi námi už jen dva lidé. Jsou jimi Boris Volynov a Valentina Těreškovová-Nikolajevová.

Hvězdy viděl pod nohama

Smrtka ovšem sahala po Leonovovi už mnohem dříve, a to právě už při prvním startu do vesmíru. Byť na svůj výstup do prostoru vzpomíná především jak na svůj nejkrásnější zážitek: „Nejsilnější zážitek, který mi osud dopřál, byly minuty, které jsem strávil v otevřeném vesmíru. Měl jsem možnost jako první člověk vidět zeměkouli z odstupu. To nikdo před tím neviděl. Když jsem od Pavla Běljajeva, který našemu Voschodu 2 velel, dostal povel „Jdi!“ vyletěl jsem z výstupní komory jako zátka… Co mě překvapilo jako první, bylo jasné a oslepující slunce. A pak hvězdy. Byly všude, nad hlavou i pod nohama a velmi jasné…“

Chtěli vystrčit prstíček

Projekt Voschod byl velkou inženýrskou i psychologickou improvizací. Sověti věděli, že má za pár týdnů (červen1965) v USA odstartovat kabina Gemini 4 s posádkou, kterou tvořili James A. McDivitt a Edward H. White, Jr., kteří mají podle plánu otevřít svoji loď kosmickému vakuu. Ed White pak má nejprve vystrčit ruku do prostoru a později se snad i postavit. O nějakém poletování mimo kabinu se ještě neuvažovalo, nicméně tento plán byl veřejně a dlouho dopředu znám, jak bylo pro Američany a NASA typické. Sověti se tak cítili povinni na tuto skutečnost zareagovat. A hlavně, pobyt mimo kosmickou loď byl důležitým mezníkem na cestě k Měsíci, a proto se o něj musely pokusit obě kosmické velmoci. Jak vzpomíná ve svých pamětech (Rakety a lidé III – Horké dny Studné války) konstruktér Boris Čertok, „…hodlali jsme americkému programu Gemini a Apollo čelit dvoumístným Sojuzem. Ale kdyže bude hotov! Nehledě na všechen optimismus Koroljova (…) bylo mnohým jasné, že Sojuz v roce 1964 neodstartuje. Chruščov tedy nařídil Koroljovovi, aby přizpůsobil kosmickou loď Vostok k letu až tří lidí! (…) Voschod se na nás svalil dost neočekávaně a zcela jasně zpomalil práce na Sojuzech…“