Dnes, v úterý 18. května 2021 došlo k tomu, že se na Seznamu "zducli" dva jistě slovutní novináři: pan Jaroslav Bican a pan David Klimeš. Zahráli si na "Duc barana!".

V záležitosti zda vyslovit vládě nedůvěru na příští mimořádné schůzi sněmovny v červnu. Výkřiky obou pánů uvádím ve zkratce na konci tohoto mailu. Jeden je pro vyslovení důvěry, druhý nikoli.

Parlamentní demokracie (já raději uvádím "partajnická demokracie") aplikovaná v naší Ústavě se nám v těch dvou článcích jmenovaných pánů srazila jako mléko. Komu libo někomu něco poněkud nechutné novinářské kyšky nechť si poslouží přečtením obou uvedených článků.

Opakovaně a vytrvale uvádím ve svých glosách, že máme mizernou Ústavu, překotně vzniklou z euforických par převratu v r. 1989.

Ústavu pro život v kapitalismu sepsanou lidmi, kteří o kapitalismu věděli spíše houbelec. Jejímu sepsání v euforické době se nedivím, kritizuji jen to, že do ní nebyla zařazena podmínka, že po stanovené době bude přepracována.

Nejsem právník. Po soudech v minulém režimu jsem chodil sedm let, nemaje na advokáta. Neprohrál jsem. O praxi soudnictví tedy cosi vím.

Důsledkem Ústavy, kterou si zde dovoluji kritizovat je naprosto zdivočelý systém voleb, kdy nějaký hajdalák si bezproblémově založí nějakou partaj, vyjde s totální demagogií, získá hlasy a pak si žije, pokud se octne v opozici, jako bařtipán. Živí se tak, že moc nepřemýšlí a jen sleduje vládní partaj či koalici a na všechno, s čím ona přijde pokřikuje, že to "vláda" či "stát" dělá špatně.

Za vydatného přispění médií, kterým je nepořádek živnou půdou. Při nanejvýš slušných platech (zatím se svého platu vzdal ve prospěch potřebných jen premiér Babiš) se potom opozice prožvýká až ke konci volebního období, kde začne hrát komedii, že chce svrhnout vládu. Vládu sice třebas svrhne, ale žádná povinnost jí z toho nevzniká, protože se prezident postará o to, aby vláda dovládla do voleb v demisi. Nakonec rozhodnou volby. Aby se vytvořila obdobná situace jako v  době předchozí.

V politických půtkách jde jen a jen o získání moci. O prospěchu republiky se mluví jen když se to hodí. Našel se, jak se ukazuje, optimista, který si myslel, že když za několik let vybudoval podnikatelské impérium (ačkoli z napadání jeho postupů zůstaly zatím spíše jen pomluvy), že postaví na nohy i náš stát. V němž máme sic nad hlavu t.zv. svobody, ale také třeba pěkný státní dluh, který republika za totáče neměla. Spíše jí jiní dlužily.

Výraz "t.zv. svobody" jsem užil proto, že třeba svoboda slova, když uvážím svobodu slova svého a svobodu slova třeba pana Šídla ze Seznamu - je poněkud sporadická.

Ten výše vzpomenutý optimista se jmenuje Babiš. Ukázalo se ale, že se mýlil, že se stát s Ústavou jako máme - efektivně řídit nedá.

Minulému režimu, k němuž bych se samozřejmě nerad vracel, se vytýkalo, že se příliš zabývá ekonomikou.

Dnes se ve sněmovně spíše jen politikaří. Časté mimořádné schůze sněmovny svolávané z nepodstatných důvodů jsou dobré jen k tomu, aby se opozice tak zvaně vyřvala. Či sestavila parlamentní komisi, která má cosi vyšetřit, ale nakonec nikdy nic nevyšetří.

Čas tak jde, když se platy poslanců nemění, až k dalším volbám. Ono se totiž současné opozici, jak se chová, spíše k veslu nechce. Není v době covidu o co stát. Lepší je jen kritizovat.

Nu a v tomto duchu se nesou i komentáře obou výše uvedených novinářů. Jeden horuje pro to, aby byla vládě vyslovena nedůvěra, druhý proto, aby se tak do voleb nestalo. A citlivější občan potom, když si přečte oba články, se může zcvoknout (pan prof. Höschl inzeruje prudké zvýšení duševních nemocí), méně citlivý si zanadává a jde něco pořádného dělat. A vůbec se netěší na volby, které vůbec nevylepšil ani nový volební zákon, jak ho vymyslel Rychetský se svou partou, která se ocitla při hlasování ústavních soudců ve většině.

Ono totiž v tom zákoně šlo zase jen o problémy partajničení, nikoli a zlepšení podmínek vládnutí moci výkonné, tedy vlády, které by měla moc zákonodárná (sněmovna a senát) spolu s mocí soudní vytvářet pomocí kvalitních zákonů co nejlepší podmínky pro vládnutí. Aby se vládě uvolnily ruce. Aby šla republika rychle dopředu ve všech oblastech. Místo toho jmenované dvě moci házejí výkonné moci jen klacky pod nohy, pletou se jí pod nohy a radí a radí. A brzdí a brzdí. Když nepřevezmou za své rady sebemenší odpovědnost. A jak řekl Rychetský v rozhovoru s Witowskou: "A my to kontrolujeme!". Pane Bože!

Vyslovení nedůvěry vládě je tedy zase jen maškaráda. Aby se dařilo nudící se opozici ubíjet nesmírně drahý čas politikařením ve sněmovně či senátu. A pro novináře aby vznikla příležitost dalšího planého mudrování a dalšího bohaprázdného žvanění.

Nikdo se nemusí bát, že by mohl být stát řízen tak dobře jako prosperující podnik. To by si totiž ti, co jen žvaní a politikaří nevydělali ani na suchý chleba. I novinářů by ubylo. Třeba by šli někteří raději pracovat i do Agrofertu.

David Klimeš: Všechnu moc Hradu. Opozice nechystá nedůvěru vládě, ale důvěru Zemanovi
Opoziční poslanci jsou ochotni shodit vládu, aniž by přebrali moc, dokonce aniž by ji alespoň udrželi ve sněmovně. Parlamentní republiku potřebujeme ochránit dvěma ústavními změnami: konstruktivním vyslovováním nedůvěry a omezením prezidentské volenky při výběru premiéra.

Jaroslav Bican: Bát se vyjádřit nedůvěru vládě kvůli strachu z prezidenta republiky by byl příznak té největší patologie.
Koalice Spolu a koalice Pirátů a hnutí STAN minulý týden oznámily, že na začátku června vyvolají hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Je pozoruhodné, kolik kritiků jejich záměr má, i to, kdo všechno mezi ně patří. Přitom důvodů pro vyjádření nedůvěry Babišově vládě je bezpočet a opoziční strany mají naprosté právo tohle hlasování vyvolat, pokud se domnívají, že kabinet důvěru dolní komory parlamentu ztratil a neměl by už nadále vládnout. V případě, že by opozice od hlasování upustila ze strachu z toho, co může udělat prezident Miloš Zeman, přestože si celou dobu nepřeje nic jiného než konec vlády Andreje Babiše, znamenalo by to, že se nechala zatlačit do kouta.