A vzpomínám na plný Václavák, plný především pražských pepíků, jak si utírali slzy, když pan Havel bouřil proti lži a nenávisti a vzýval pravdu a lásku.

Uplynulo třicet let a vzpomíná se řídce Havel a na pravdu a lásku jako by se úplně zapomnělo. A kvete lež a nenávist.

Když Havel mluvil o demokracii, každý si o ní na tom Václaváku snil po svém. Ukázalo se později, že vlastně Havel též. A pokud šlo o tu svobodu, bylo to s ní nemlich stejné. Když jsme chtěli uplatnit své sny o lásce, pravdě a svobodě, začalo to sakramentsky skřípat. Nejsnadněji se zapomnělo na pravdu a lásku. Nejhůř to dopadlo se svobodou. Mnozí si uvědomili, že jsou různé druhy svobody, třeba i svoboda krást.